top of page

Vamos a ver

Děj se vůle boží

Odevzdáváme se osudu

...

Člověk vždy potřeboval něco vyššího,

než je on sám

Nějaký konec svých myšlenek,

které se jinak točí po kruhu a bzučí ve spirálách

Nějaký pevný bod

Premisu, která se nezpochybňuje,

která je sama v sobě

Něco, co ví, proč se věci dějí

a že se dějí z dobrého důvodu,

byť nám samotným nemusí být zjevný

Dokud měli (a občas stále mají) lidé své bohy,

dokázali se lépe smířit s neúrodou, nemocemi,

řetězcem smrtí svých dětí

V okamžiku, kdy začali vzdorovat:

„Dobrý bůh by tohle nedopustil!“

přišli o svůj pevný bod a trpěli víc

...

Život, se všemi svými spodními proudy,

je příliš komplexní, než aby se dal ve svém celku

myšlenkově uchopit a vůlí ovládat

Proto člověk vždy hledal

zjednodušující pravidlo, formuli

Dnes, lidé z rodin, kde výchova byla tvrdá,

jdou třeba do armády nebo korporace

a ti z volnějších, ale chaotických poměrů

například hledají nějakou spirituální pravdu

...

Já sama očividně hledám pravdy

a za „boha“ považuji své nevědomí

Věřím, že nevědomí se svými programy z dětství

vede naše kroky

Dary i zatížení, kterými jsme byli obdařeni,

spletence vědomých a podvědomých motivací

vytvářejí naše nevyzpytatelné pocity a reality

Věřím, že vše, co se mi děje, je

logickým vyústěním předchozí šňůry kroků,

jejichž počátek do rodinné prehistorie

často nedohlédnu

Věřím, že věci se dějí z nějakého důvodu,

není to chaos

...

Pořád znovu slýchám od lidí,

že je například jejich matka ovládala

– obviňováním či ukňouranou manipulací -

a že jejich partner je zlý anebo manipulativní

A ptají se: Proč já, proč zrovna já?

Proč někdo, kdo už má dost, dostane ještě víc?

Proč má šťastlivec znovu štěstí?

A proč já jsem trpěl, sloužil, nic si neužil

... a znovu trpím, sloužím, nic si neužiju?

Právě proto!

Program nevědomí hledá přesně takového partnera,

abych zase mohl trpět a sloužit

Partner za to nemůže

- jen slouží svému bohu a vy svému, jste tým

Ukazujete si navzájem svůj program

Jakmile jeden z vás svůj program pozmění,

pozmění se anebo úplně zmizí i dosavadní partner,

kritičtí přátelé, práce, kde vás zneužívali...

...

Jsou věci, které můžeme pomalu začít měnit okamžitě

a jiné, které zatím vůbec nevidíme nebo které potřebují čas

Pokud jsme si už něco „vyřešili“ a stejně nepřišla

změna k lepšímu, nebo není dostatečná,

neznamená to, že tato cesta nefunguje

Znamená to pouze, že je ve vás mnoho obsahů,

na které ještě nedosáhnete

Všechno, co se vám děje, je logické a vychází z vás

Každý negativní i pozitivní zážitek

se děje z vůle a v rozpětí možnosti vašeho boha

Netrpělivost, v kruzích se točící zloba

vůči partnerovi, době, rodičům...

je jalové vzpírání se danosti, rouhání, touha po všemocnosti

a vede k vašemu oslabení a odpojení

(jako u lidí, kteří se za dřívějších časů rouhali bohu)

...

Je těžké uvidět, že jsem kdysi sloužil mámě,

protože nebyla jiná možnost,

že jsem na tom založil svůj hodnotový systém,

a tudíž

nejsem schopen žít svůj vlastní život, vymezovat se

a tak potřebuji necitelného ovládajícího partnera,

který vyplní můj prostor způsobem,

ke kterému se umím vztáhnout (byť při tom trpím)

Je těžké uvidět každý jeden z našich

kmenových dětských programů

a donutí nás k tomu většinou jen veliká bolest či nemoc

- v podstatě doslova hrozba fyzické nebo psychické smrti

Jen když už jsme úplně zahnáni do kouta

dokážeme změnit své strategie přežití

a svět se náhle změní

...

Dnes už máme nástroje k tomu,

abychom mohli „boha“ pochopit

Ale psychologická věda je příliš mladá, kusá

a filosofie a esoterie často příliš abstraktní

Proto musíme hledat souvislosti každý sám za sebe,

rozklíčovávat svého boha

a vycházet přitom z víry, že téměř vše má původ

ve formujících zkušenostech našeho dětství a dospívání

Neztrácet čas bojem a obviňováním druhých

Přijímat, že tuto realitu jsem si stvořil

v dávné deskové hře se svými rodiči, prarodiči a sourozenci,

a že aby mi začala padat jiná čísla,

musím překreslit herní pole, vyměnit figurku

a cinklou kostku

Nikdo druhý to za mně neudělá, partner už vůbec ne

...

Naší modlitbou by mohlo být:

„Přijímám, že vše, co je, je moje

a přijímám i všechny své budoucí podoby

a podoby mého partnera/partnerů,

jak se budu postupně měnit.“

Vamos a ver

Iveta Havlová

www.ivetahavlova.cz

Štítky:

Archiv
Sledujte Ivetu
  • YouTube
  • Facebook App Icon
  • Instagram
  • LinkedIn
  • SoundCloud
bottom of page