Jsme si souzeni II.
Včera jsem psala o tom, jakou řečí mluví
naše dětská prázdnota
Jak exaltovanými slovy touží
po absolutním prožitku splynutí s mámou
Po pocitu – jsme jen ty a já,
jedineční pro sebe navzájem,
tam, kde končí naše těla, už nic není
- jen černý vesmír a hvězdy
...
Jak to vypadá, když se dva lidé s tímto zraněním
ocitnou spolu ve vztahu?
V první fázi je ráj
Sycení... SYCENÍ
Ostatní život, povinnosti, ba i děti jdou stranou
Život najednou dává větší smysl
Vzrůstá chuť dát do pořádku svůj život,
svůj příbytek, vzhled, cestovat, konečně žít
Jiného zase opouští chuť dělat náhražkové činnosti
- nechce cestovat, pokud by to mělo být bez partnera,
už nechce uklízet, protože potřeba bezpečí
založená na vnějškovém řádu, poklesla
Jednotícím znakem tu je, že život s partnerem
dává řádově nesrovnatelně větší smysl,
než bez něj
Nebe a dudy, jak se říká hezky česky
Konečně... konečně
...
Život žitý mimo naši esenci
se bohužel v moderní společnosti stal normou
Jsme v minimálním kontaktu se svými těly
Zrychlení honbou za potvrzením
svého práva na život, přijetím
(na vině jsou táhnoucí se traumata světových válek,
odcizený život ve městech, porody v porodnicích...)
Stydíme se za sebe, bojíme, nedůvěřujeme,
otevíráme srdce příliš málu lidem, a tudíž
ten jediný vyvolený nabývá vrcholného významu
Naše mámy často žily v utrpení či stavu neuspokojení,
nedostatečně si nás všímaly či nám brzy odešly
do zaměstnání,
takže nás zanechaly zamrzlé v dětské fázi
upozorňování na sebe a touze dělat vše spolu
- spolu s mámou
Být povzbuzováni, inspirováni, chváleni, drženi
Nepřekonali jsme v přirozeném sledu věcí
tuto vývojovou fázi a nemáme motivaci a energii
dělat věci jen sami pro sebe
...
Dokud nejsme ve vztahu, nějak to všechno potlačíme,
rozhlédneme se a jdeme něco dělat
Hledáme kamarády, pracujeme, jedeme
na nějakou tu dovolenou a děláme spoustu fotek
jako náhražku za skutečné prožívání
Jakmile se ale objeví ucházející partner
(a pokud máme zranění, o kterém tu mluvím),
všechno padá jako domeček z karet a chceme být s ním
Měníme svůj harmonogram, rušíme schůzky, ba i dovolené,
neozýváme se kamarádům, žijeme jen "láskou"
Byla to tedy předtím skutečná vášeň pro život,
který jsme žili
anebo jen touha nějak to tu překlepat?
...
Myslím, že ani jedno, ani druhé
Pokud už před nalezením partnera žijeme
v souladu se sebou,
děláme práci, která nám dává velký smysl,
máme kolem sebe lidi, které milujeme
a cítíme se obecně uvolněně,
partner nám většinou neobrátí život vzhůru nohama
V naše životě je už totiž dost věcí, které jsou to ONO,
co nás naplňuje pocity spojení, příjemného naplnění
Pokud tomu tak není, přesto
náš život PŘED potkáním partnera
nemusel být pustinou, kde ptáček nezazpívá
Naše traumata a deficity mají tendenci
v delších intervalech mezi podněty, které je spustí,
usínat,
takže jsme skutečně mohli žít docela spokojeně
a začít dramatizovat onu starou situaci s maminkou,
až když potkáme zajímavý protějšek
...
Takže, co čeká naše dva zamilované poté,
co odezní etapa ráje?
Těžká závislost, žárlivost, pocity ohrožení,
odmítnutí, pocit, že dostávám málo, snaha ovládat,
manipulovat, utéct a sytit se jinde
Obvyklý závislostní rejstřík
...
Závislý, poté co zjistí, že je závislý,
si obvykle myslí, že potřebuje něco přestat DĚLAT
a něco jiného začít DĚLAT
Třeba přestat na druhého tolik myslet,
držet se a nevolat tolik, dávkovat smsky,
nedávat tolik...
Ale snaha k ničemu není
A i zralé páry mohou trávit mnoho času spolu,
dávat si dárečky a masírovat se
Jde o to zasytit tu uvnitř zející díru,
kam ve své době patřila maminka...
ale vlastními prostředky, nepoužívat k tomu
výlučně partnera
Pracovat na svém sebevědomí a sebeuvědomění,
abych mohl být v uvolněném kontaktu s více lidmi
a začít si stavět svou verzi smysluplného života
...
Usmějte se, je to (o něco ☺ ) jednodušší,
než se zdá
Jakmile člověk zná princip závislosti,
už ho to vlastně ani nepustí do výbuchu
plného a slepého zamilování
Už myslí na to, že má vnímat sám sebe, své potřeby,
že se vyplácí naprostá upřímnost
(bez ohledu na to, jestli v dané chvíli
sníží index nebetyčné romantiky),
že jsou věci, které v jeho životě mají smysl
A pak si i střídavě může užívat
se svým zatím spoluzávislým partnerem ráje
i okamžiků pravdy
Vnímat sám sebe, svůj život, partnera a jeho život
i průniky obou životů zcela reálně
...
A může se stát, že pokud už máte
dost rozvinuté vnímání sebe sama a svůj vlastní život,
do Vašeho života vstoupí dar v podobě partnera
s vlastním barevným nitrem a životem
A ta nitra a životy do sebe krásně zapadnou,
aniž by se vzájemně pohltily a zakalily
Občas se budete vzájemně rodičovsky sytit
nebo intimně partnersky prolínat
a jindy pojedete příjemně každý po své koleji
jako partneři z radosti, ne nutnosti
Ve stále se zvětšujícím prostoru
vašich duší
Iveta Havlová
www.ivetahavlova.cz