Tohle je můj život
Únava, vyčerpání, uštvanost den za dnem
Bez vyhlídky na zlepšení
Únava životem
Osamělý rodič vychovávající dítě
Člověk s velkými citovými deficity
žijící ve vyprázdněném vztahu
Člověk, který se rve s každým dnem
v zaměstnání, dvou, třech o živobytí,
aby bylo na nájem, věci,
či aby se udržel životní styl
Člověk, který v příliš náročném zaměstnání
od sebe každý den odtlačuje katastrofu
Člověk v zaměstnání, které nemá rád,
ale neumí nic jiného
Beznaděj
...
Každá situace, ve které se ocitneme,
je kalkulačkou spočítaný výsledek
všech našich programů, mentálních vzorců
Vtiskli je do mně rodiče a do nich jejich rodiče:
Kdo jsem, jaké mám vyhlídky, možnosti
Co zmůžu?
Je život těžký?
Můžu se cítit spokojený, naplněný klidný?
Co k tomu nutně potřebuji?
...
Věřím, že všechno, co žijeme, chceme
- i ty nejhorší věci, ve kterých setrváváme
Je to ale poněkud složitější, vrstevnaté, „chceme“
složené z toho, co si umím představit pro sebe jako možné
Taky z mých strachů, komplexů, studu, viny
Často je to těsný výsledek
Chci třeba zůstat ve vztahu, kde trpím, proto,
že těsnou většinou zvolím utrpení, které znám,
oproti nejasnému součtu mých šancí na to uživit se sám,
najít někoho, kdo mě a mé děti bude mít rád,
aby to případně nebylo ještě horší,
tak jako v mé původní rodině ...
...
V téhle chvíli je potřeba se přestat bezmocně trápit
a přestat si klást abstraktní otázky, třeba:
- jestli na mně někdo někde čeká,
- co je možné vůbec očekávat od vztahu
- jací jsou dnešní muži, ženy
- jestli se nebudou moje děti zlobit nebo trpět
To jsou otázky, na které se nedá odpovědět,
které jen prodlužují agónii a zvyšují pocit bezmoci
Je potřeba posvítit si na jednotlivé strachy, které mám
Zjistit, odkud přicházejí, kde jsem je nasál
Uvědomit si, že absolutní pravdy neexistují
a začít prozkoumávat celou síť svých přesvědčení
o sobě, vztazích, dětech, svém potenciálu...
A pracovat na každé položce zvlášť
...
Jak tak budu rozrušovat povrch monolitů mých programů
Můžu se pak na chvíli propadnout do vzduchoprázdna,
do velkého Nic, kdy starým programům už nevěřím,
ale nové ještě nemám
A pak to prázdno začít pomalu zaplňovat
Hledat se... zóny života, kde je mi příjemně,
kde bych chtěl být víc
Potřeby svého těla, svá přání... taková, která se dají
postupnými činy splnit
Můžu se pracovně rekvalifikovat
Můžu si lásku a podporu vnést do života i jinými způsoby,
než necitelným partnerem
Tento poslední příklad zní až absurdně, ale je úplně běžné,
že chodíme po světě s programy, které jsou absurdními protimluvy
„Potřebuji zůstat se svým (neláskyplným) partnerem,
abych nebyl bez lásky.“
Po určité práci na těchto vnitřních rozporech, pak můžeme
často dojít právě až k obveselujícím novým programům typu:
„Nemusím se stále obětovat, trpět a být nešťastný,
abych byl šťastný.“
Přeloženo:
"Můžu se o sebe pěkně starat, chtít pro sebe to nejlepší a být šťastný."
a začít se podle toho chovat
Potřebujeme vnést do svého života NADĚJI
ve smyslu pohybu, směru, možnosti
...
A kromě této práce na sobě, která nás mění zevnitř
a vytváří průběžné malé změny v realitě, spíš jen směr pohybu,
nové křivky, které se plně protnou někde v budoucnu...
potřebuji taky začít prožívat jinak všechny ty malé velké věci,
které se dějí už dnes
Ty „běžné“ úkony kolem dětí, domu, hygieny,
práce, která zatím živí mě, můj dům, děti
Propojit se plně se svým životem, tělem, věcmi kolem sebe
Čerpat energii právě z těch jednoduchých činností,
které udržují můj život, které jsou prosté, přímočaré, klidné
Nepotřebujeme stále zvyšovat laťku
Pocit výživy je v pomalém, procítěném vykonávání věcí,
v prolukách, zastavení se, vnímání spolupráce mé ruky a utěrky ☺
Stále si uvědomovat, proč to dělám... že mám domov, děti
a ta utěrka a nádobí je toho výrazem
...
Kdykoliv mám tendenci zrychlovat, odbýt něco z rutinních činností,
protože jsem v odporu proti něčemu
nebo se chci věnovat věcem, které se zúročí někdy v budoucnosti
anebo se prostě věnovat něčemu sofistikovanějšímu
opakuji si: TOHLE JE MŮJ ŽIVOT
K tomuhle všechny mé sofistikované hrátky směřují
... k péči o sebe, děti, užívání si možnosti propojení
se světem věcí, přírody, lidí
Podobně jako rychlý „tunelový“ sex zaměřený na výsledek
vede buď k znecitlivění
anebo k rychlému vyvrcholení, po kterém následuje
pocit diskontinuity,
tak i všechny činnosti, které si neužíváme, od kterých jsme odpojení,
vede ke znecitlivění a nepropojenosti našeho života,
toho spojitého, živoucího organismu
...
Půjdu dětem vyrobit svačiny do školy
a myslet na to, jak jim srdce poskočí, když o velké přestávce zjistí,
že mají (výjimečně) croissant s čokoládou a hroznové víno
...
Pohyb vpřed, k sobě
A oceňování toho, co je tady už teď
Tohle je můj život
Iveta Havlová
www.ivetahavlova.cz