Spoluzávislí
Dlouhodobě pečují o partnera nebo rodiče,
kteří jsou
závislí na alkoholu, návykových látkách,
nutkavě utrácejí, zadlužují se či jsou
celkově neschopní samostatného života
Dělají to většinou, alespoň ze začátku,
docela, anebo i hodně, rádi...
Postupně začínají být přetížení, zlobí se
a nakonec už nemůžou dál, ale něco jim brání
přenechat postiženým zodpovědnost
za jejich vlastní životy
...
Do role ochránce a pečovatele se většinou,
jak jinak, dostali už v dětství
Tatínek byl třeba cholerický tyran
a maminka tak bezmocná a přetížená
Dítě je dennodenně svědkem dramatu,
seriálu, který nikdy nekončí
a nemůže jinak,
než se pokusit zasáhnout, pomoci,
jak jen je to možné
...
Může maminku utěšovat,
převzít na sebe velkou část péče o domácnost
a o sourozence
Může se snažit utěšovat tatínka,
dokonce s ním za tím účelem mít
pohlavní styk
Udělá všechno, obětuje se
pro jakékoliv zvýšení rovnováhy v rodině
Jakákoliv oběť je lepší, než bezmoc,
chaos, rozpad a zánik všeho
...
Kdo by u sledování a účinkování
v tak sugestivním dramatu,
nezapomněl sám na sebe?
Na své vlastní potřeby?
Kdo by si dokázal vůbec uchovat kapacitu
a vůli zpomalit se, uklidnit
a ptát se, co teď potřebuji já?
Chci tohle nebo radši tohle?
To by bylo podobné,
jako uprostřed bitevní vřavy přemýšlet,
jestli jsem si ráno neměl vzít
oranžové ponožky namísto modrých
...
Protože snaha pomoci, obětovat se
vychází z vystupňovaného pocitu strachu,
zákonitě se materializuje ve snaze o kontrolu
...
V dospělosti pak tedy takový člověk
plynule naváže na dětské vzorce a najde si partnera,
který ho hodně potřebuje
Tomuto člověku se snaží ze všech sil pomoci,
většinou způsobem, který je zároveň snahou
o kontrolu
Pomáhání je to jediné, co zná
- na vnímání sebe nebyl v dětství prostor -
a tak pocit vlastní identity a hodnoty má jen tehdy,
když pečuje o druhé
Pokud by pečovat přestal,
nevěděl by, kdo je, ztratil by sám sebe
- vyšla by najevo jeho prázdnota,
jakoby bez druhého ani nebyl, neexistoval
A navíc by napovrch vyplul onen známý pocit
chaosu a rozpadu, doprovázený pocity viny
...
Je to taková trochu zapáchající pastička
Kolečko – kde pomáhání je odměňováno
i trestáno zároveň
a pod tím vším zeje černá díra
strachu z prázdnoty, pádu a dezintegrace
Vše je to zcela iluzorní, ale, jak kdysi řekl psychiatr
jednomu mému známému:
Objektivně se neděje vůbec nic špatného,
ale chápu, že subjektivně se cítíte nepříjemně
...
Spoluzávislí bohužel většinou neřeší sebe
a jejich jediným cílem je
(o trochu)
upravit chování svého partnera
- jen tak akorát, aby vzorec zůstal zachován
Přitom jediným řešením je
hledat svou vlastní cestu k nezávislosti
Mravenčí prací na sobě se učit vnímat
své potřeby a pocity,
rozvíjet své vlastní aktivity,
hledat smysl v rozvíjení a realizaci
svých schopností
a navazovat rovnovážné vztahy
...
Opustit roli kontrolora a zachránce
a zaměřit se na sebe
Jen tak i jejich blízcí dostanou šanci
vystoupit z nekonečného bludného kruhu
- ze zacyklení, které je pro lidskou duši
největším prokletím -
a buď padnout
anebo povstat
Neudržujte své blízké ve vegetativním stavu,
není to etické a k ničemu dobrému to nevede
Můžete jim ukázat cestu svým vzorem
- jak žít naplno a s radostí,
ale kráčet musí sami
Iveta Havlová
www.ivetahavlova.cz