Ve vztahu nejsem sám sebou

Mnoho lidí je pro sebe záhadou

Dokud jsou bez partnera

(ať už zcela anebo jen třeba na nějaké akci),

jsou iniciativní, živí, plní energie

Jakmile ale vstoupí do vztahu

(anebo jdou do společnosti s partnerem),

přecházejí do zakřiknutosti, ochablosti,

jsou bez energie

...

Tito lidé tímto způsobem, jak jinak,

kopírují své první „milostné“ vztahy

s matkou či otcem

Jsou zkrátka naprogramovaní

hluboko uvnitř věřit, že nejlepší bude,

když se nebudou moc projevovat,

nebudou k sobě přitahovat pozornost

Nechávají tedy směr konverzace

i zásadní rozhodnutí na partnerovi

Nesmějí protestovat, když se o nich vtipkuje,

často si ještě přisadí

A vlastně nesmějí mít ani přání

Ví, že rodiče nikdy plány neměnili jen kvůli nim

a že je potřeba se smířit s tím, jak věci jsou,

jak je pro ně vymyslí rodič (partner)

...

Rodiče velmi oslabili jejich schopnost

vnímat sebe sama, postavit se za sebe

i konat

Tím je do budoucna doslova

vydali všanc reakcím okolí, zejména partnera

Tito lidé se bojí hádek,

bojí se i jen tíživé atmosféry, dusna,

jsou bezbranní vůči výčitkám,

velmi málo iniciují a čekají na preference druhého

Někde hluboko v nich se kumuluje hněv,

ten je ovšem válcován strachem

a vděčností za iniciativu druhého

a za každý kousek klidu

...

Paralýza, kterou ve vztahu prožívají,

je způsobena rodičovskými zákazy a příkazy

Je to ona známá past:

Maminka tě udělala neschopným,

aby tě mohla zachraňovat

a ty jsi jí za to mohl být vděčný

a dal se lehce ovládat

...

Mají velký strach se projevit,

zazářit, oponovat,

uspokojovat své potřeby

Mají strach z uvolnění agrese

- protože v dětství za ni přicházel trest

Než by se vymezili nebo pohádali,

raději onemocní nebo se rozejdou

Jsou případy, kdy děs z projevení hněvu

a strach z rozchodu

jsou přibližně stejné

a náš závislý člověk najednou upadne do apatie

- chce jen ležet a spát, někdy zatouží i zemřít

Nevidí totiž žádnou cestu

...

Až v okamžiku, kdy pochopí,

že byl dětství emočně zneužit pro potřeby dospělých

a manipulován pocity strachu a viny,

že nebyl vyslyšen, respektován, podporován

v nezávislé iniciativě...

Poté, co pochopí, že realita, kterou žil,

je nemocná a existují i jiné,

může se pomalu začít rozhlížet

a učit se novým způsobům chování

...

Bude se učit:

Nebýt vždy k dispozici

Nevěřit tolik svým pocitům viny

Cítit a potom i vyslovovat svá přání

Rozvíjet nějakou vlastní životní vizi,

svůj vlastní životní úkol

Nechat druhým lidem jejich pocity a

neabsorbovat je, nebýt jimi „stahován“ dolů

Vyjádřit hněv

Konstruktivně se dohadovat

a spoluurčovat směr společného života

...

Možná bude muset na chvíli přerušit kontakty

se svými rodiči

Možná jeho proměnu neunese partner,

ale on už bude vědět, že žít život skrz druhého nejde

Už nebude nutně potřebovat, aby rodiče (partner)

jeho proměnu pochopili,

protože se naučil prožívat své emoce a myšlenky

sám za sebe, už nežije jen „vzhledem k druhému“,

nepotřebuje slyšet echo svých slov z úst druhého

Už může dát partnerovi na výběr,

jestli bude trvat na jeho starém přizpůsobivém já

anebo se spolu s ním vydá do dobrodružství

Jestli mu, na rozdíl od rodičů, dopřeje najít své barvy...

A někdy tento partner odejde, protože neunese nejistotu

spojenou s vynořujícím se já našeho člověka

...

Možná Ty jsi tím partnerem

anebo jsi tím dříve závislým člověkem

Chci Vám oběma říci, že nesvobodný člověk

nemůže doopravdy milovat

Může se jen bát, nenávidět či necítit

a být, jako pes, vděčný za trochu dobrého zacházení

To přece nechcete, ani jeden z Vás

...

Ty, náš člověče, pro začátek zapomeň na ambici

pomáhat druhým, podporovat je

Zapomeň na cíl vytvářet ve vztahu hezkou atmosféru,

na ambici získat ve vztahu naplnění

Na to je ještě brzy

Buď sám sobě nejlepším milencem

Sám sobě tím nejobětavějším pomocníkem,

laskavým rodičem,

nejpozornějším posluchačem

A vždy, když budeš cítit,

že se k někomu druhému vztahuješ,

zeptej se sám sebe – nepodvádím teď

svého nejdražšího milence (sám sebe)?

Neopouštím své drahé, pomalu dospívající dítě

uvnitř sebe?

Nenechal jsem teď druhého překřičet je?

...

Tvoje největší zodpovědnost je postarat se

o toho jemného tvora v sobě, kterému kdysi

zalepili ústa a svázali duši

Je jen iluzí, že to nezvládneš sám

Naopak, zvládnout to můžeš jen Ty sám

Nikdo druhý Ti s tím nemůže

nijak významně pomoci

Iveta Havlová

www.ivetahavlova.cz