Schopnost milovat
Schopnost milovat
vzniká už během nitroděložního života plodu
a krátce po porodu v oněch vzácných
a nikdy se neopakujících chvilkách
bondingu novorozeného dítěte s matkou
a rozvíjí se v prvních letech života dítěte
Pokud k tomuto sladkému přijetí
a společnému spočinutí nedojde,
nevytvoří se matrice pro pocit
klidného spočinutí, kdy je o mně
- o vše -
postaráno, kdy jsem milován
V základně člověka je místo toho
neklid, hledání,
touha po novém, vzrušujícím,
odmítání anebo apatie
...
Mimo jiné i díky industrializaci porodů
a dozvuků zpustošení rodin
druhou světovou válkou,
jsou naše mámy plné neklidu, pohybu,
zoufalého nebo rozzlobeného hledání
něčeho, co by je učinilo spokojenými,
v nejhorším případě se životem sunou
v hluboké rezignaci
...
Člověk, který nebyl na světě přijat
a vychováván v souladu s nezištnou,
a hojně tělesně projevovanou, láskou
savčích matek,
je prázdný, citově deprivovaný, ukřivděný,
ustrašený, rozzlobený, rozkymácený,
jakýmsi zcela základním způsobem v nepohodě
Pokud se pak stane matkou/otcem,
chová se jako potřebné dítě,
což je ovšem pro jejich vlastní děti
velmi těžké vidět a chápat
...
Takový rodič je na počátku
plný neurčitých nadějí na to,
že dítě ještě posílí jeho partnerský vztah
a zajistí mu lepší citové sycení
Zároveň touží po oddané lásce dítěte
a sycení od něj
Ani jedno z toho mu maličké dítě
nemůže dát,
jeho láska není mateřská,
dvě děti se prostě sytit nedokážou,
a proto o něj rodič často ztratí zájem
Dál o něj sice materiálně pečuje,
ale svou zoufalou potřebu sycení,
a tím i značnou část své pozornosti
zaměří jinam
...
Jak dítě roste, začne mít určité zdroje,
které rodiče zajímají
Dítě může rodiči nejen pomáhat
s jeho úkoly v domácnosti,
ale může mu i naslouchat,
vyjadřovat mu svou náklonnost,
přicházet s určitými podněty, inspirovat
a motivovat rodiče k životu
Deprivovaný rodič slastně vydechne
a začne dítě podporovat v tom,
aby zabralo ještě víc prostoru a,
pod jeho vedením,
vklouzlo do partnerské role
...
Léta běží a z dítěte je dospělý,
který si najde vlastního partnera
a, za předpokladu, že rodič svůj soutěživý zápas
o to, kdo je vlastně partnerem jeho dítěte
se zetěm či snachou prohraje,
přichází finální fáze
- rodič požaduje (napřímo či manipulací),
aby mu jeho dítě bylo rodičem,
pečovalo o něj, bavilo ho,
promýšlelo jeho budoucnost,
vlídně tolerovalo jakékoliv výstřelky
...
Citově deprivovaný člověk nemůže
plnohodnotně milovat
Zoufalství jeho nenaplněných potřeb
stále zlým okem Mordoru zírá
kdesi za lehkým oparem chvilkové pohody
a neumožní člověku se zastavit, uklidnit,
přestat na své potřeby preventivně myslet
Prostě nemůže milovat bez podmínek
Věřit tomu, že
„Co je dobré pro tebe, je dobré i pro mně,
protože já se už dobře cítím a cítit budu,
bez ohledu na tebe,
a chci, abys se dobře cítil i ty“
...
Šťastný je ten, kdo uvěří, že cesta naplnění
partnerem,
idea štěstí ve vztahu skrz vztah
není nosná, že je to blud
Takový člověk pak neztrácí čas toužením,
hledáním druhého
Snahou vnějškově se vylepšit, abych byl
atraktivní pro druhého, který mě zachrání
Neztrácí čas nárokováním ve vztahu
... a vydá se cestou hledání ve svém nitru
Ohledává tvary citových proláklin
ve své původní rodině
Učí se hledat cesty, jak svépomocí sytit
citové díry ve svém nitru,
tišit a konejšit své tělo i duši něžnou péčí
o sebe sama
Hledá, jak získat důvěru k lidem,
otevřít se a zůstávat otevřený
Prozkoumává možnosti napojení se
na život sám skrze tvořivost,
která je zázrak,
který máme všichni na dosah
...
Schopnost milovat není úzkostné oceňování
jednoho vyvoleného člověka,
ale schopnost den po dni naplňovat
sám sebe a z přebytků klidně rozdávat
S pocitem plynutí řekou hojnosti
Iveta Havlová
www.ivetahavlova.cz