Milovat umí ten, kdo miluje své rodiče
Milovat nás naučila máma s tátou, i když někdy
přiložili ruku k dílu třeba teta, děda, babi
Naše schopnost milovat se odvíjí zejména od toho,
jestli a jak milujeme své rodiče
...
Touha milovat, být blízko k důležitým druhým,
„hřát“ se navzájem, je nám vývojově daná
Jestli tento příklon vykvete do zdravých květů
anebo se promění v hlad či předstíraný nezájem,
závisí na kvalitě květů lásky našich rodičů
Na tom jak oni měli možnost milovat své rodiče,
jak milují sami sebe a také, jak se partnersky
milují navzájem
...
Dítě potřebuje „být blízko“ rodičům,
potřebuje se hřát, potřebuje být milováno
a potřebuje milovat
a děsí se a zazlívá rodičům i sobě,
když to nejde
A nejde to, když o něj rodiče nemají zájem,
když se rodičů bojí nebo když ho ponižují
Dokud je dítě malé, nemůže rodiče zatratit,
ale v jeho oddanosti vzniknou praskliny,
rozpory, místečka napěchovaná hněvem,
která je potřeba ukrýt do sklepa
Ten sklep je ale v záplavovém území
a někdy v dospělosti bude
- v budoucím partnerském vztahu dítěte -
vyplaven
...
Podívejte se na celou svoji rodinu
jako na třídní fotografii
Táta, máma, sourozenci, teta, strýc, děda, babička
Kolik je tam míst bezpečí, jistoty, lásky?
Nad kterými hlavami visí otazníky
a kde vykřičníky opatrnosti, strachu, hněvu?
Od kterých se raději odtáhnete?
Tohle všechno teď projikujete na svět
Dokážete si například představit
jen jedno jediné místečko bezpečí
(ale třeba ne v hlavním partnerském vztahu
- tam vidíte mámu -
ale ve vedlejším
- kdysi to byla teta nebo děda)
Anebo pro vás nebylo bezpečí u žádného člena rodiny,
a tak se necítíte v bezpečí vůbec nikde
Po počáteční euforii zamilovanosti
jste plní otazníků a vykřičníků
...
Skoro každý z nás má na tomto světě
jeden základní úkol
Podívat se znovu na tu starou rodinnou fotografii,
oprášit ji, pochopit osudy jednotlivých lidí na ní
a přijmout je do svého srdce
...
Odejděte někam stranou a v tichu se jim
jednomu po druhém podívejte do očí a řekněte:
mami mám tě rád
tati mám tě rád
dědo, babičko, brácho...
...
Kdekoliv to dře, nejděte do starých příběhů,
těch kolovrátků, které vás opřádají vlákny křivd
Zkuste se přenést do dětství daného člověka
Vstupte do jeho malé postavičky
a podívejte se jeho očima na jeho mámu a pak tátu,
prociťte jeho pocity, strachy, možná zoufalství
a pokuste se toho kloučka nebo holčičku
pohladit, uzdravit ho nazpět časem
... a pak teprve ho nechte vyrůst do dospělé podoby
své mámy nebo táty
A napojte se na tu bytost, které jste v nitru pomohli
být tím, kým se láskyplnou výchovou mohli stát
...
Zlobíme se na lidi jen proto,
že je chceme milovat a že (nám) to nejde
Nebuďte otroky svého životního příběhu,
toho nahodilého shluku okolností
Věřte v lásku, v touhu každého člověka
být dobrým a lásku dávat
Proměňte ve svém srdci ten příběh
...
A kdykoliv budete mít vůči svému partnerovi
hodně špatné pocity, buďte spravedliví
a doplňte větu:
Nemáš mě rád... mami.
Ubližuješ mi... tati.
Nezastal ses mě.... mami.
Nevšímáš si mě... mami a tati.
Vše, co se nám děje, se děje proto,
že to očekáváme, a proto si i utrpení
- téměř nepostřehnutelně -
vytváříme
...
Změňte tu starou fotografii
a změní se všechno
Iveta Havlová
www.ivetahavlova.cz