Léčivé cesty do vlastního nitra
Ach kéž bychom uměli plout na vlnách
svých pocitů, propojovat nové se starým,
vnímat série obrazů, emocí a myšlenek,
které se k nim pojí,
samovolně je nechat přicházet a jen sledovat
bez předčasného přerušování logickým myšlením,
bez aktivního vzpomínání a dedukcí,
kde a kdy v dětství tyto pocity vznikly
V úžasu sledovat nit pocitových a mentálních
asociací, vnímat jak jeden dávný prožitek
vykřesal pocity a pak myšlenku, která se rozvila
a propletla s myšlenkovou větvičkou
dalších dětských prožitků
...
O kolik moudřejší bychom byli,
kdybychom přestali úporně myslet a
po vnějším nepříjemném podnětu
(který vyústí ve strach, ponížení, žárlivost, truc...),
si zvykli ponořit se a nechat se unést
bohatým vnitřním proudem vzpomínek těla
...
Pocítit třeba bodec žárlivosti a namísto
naprázdno protáčeného kola
paniky, děsu, zastrašování, manipulace,
snahy o uchopení kontroly, pomstychtivosti...
nasedli do imaginárního taxíku a řekli:
Do dětství, prosím.
Do místa, odkud to znám.
A namísto otáčení volantem, seděli u okýnka
s tělem plným emocí a čekali, až tělo
postupně odešle do systému myšlenku, informace
Netlačili na vhledy, prožívali naplno emoce
a čekali, se záměrem vnímat paralelu mezi
problémem v našem partnerském vztahu
a dávnou situací s mámou či tátou
...
A najednou můžeme pocítit a uchopit tu podobnost
mezi situací, kdy náš nynější partner projevil soucit
slabé, trpící ženě a dal jí na chvíli sebe, byť jen v rozhovoru,
a dávným dějem, kdy se máma musela starat o mladšího
nebo slabšího, nemocnějšího sourozence
Anebo procítíme tu velkou podobnost mezi
partnerovým zájmem o energií nabitou cizí ženu
a zájmem naší mámy o jakéhokoliv dospělého
nebo třeba i o staršího sourozence,
u kterého mohla načerpat energii
...
A tu se před námi může jako mapa
dosud nepoznaného světadílu
rozvinout celá energetická scenérie vztahu s mámou
Uvidím například, že se máma o mně zajímala,
jen když jsem něco potřeboval, když jsem byl slabý
A tak jsem se musel oslabit, hodně ji potřebovat,
aby si mě vůbec všimla
A zároveň jsem nikdy nemohl její pozornost
udržet nadlouho, protože se ve své únavě potřebovala
dosycovat u lidí, kteří ji rozptýlili, kteří byli zajímaví
anebo kteří jí dali dospělou pozornost a energii
A tak, abych si její pozornost udržel, jsem se zároveň
potřeboval udělat velmi zajímavým a silným
a nabídnout jí svou energii
Jakmile jí ale měla dost, odešla pečovat o slabší
anebo třeba dodělávat resty...
...
Na své cestě můžu tudíž objevit,
že stojím před úkolem
být slabý a zároveň silný a zajímavý
Zjistím, že jsem roztržen na části
v modelu plném rozporů, který není k žití
a konečně můžu v plném rozsahu pochopit,
jaké role a proč hraju a že v tom chaosu
nedokážu najít sám sebe
...
Občas, i když ne často, se může stát,
že ke stejně komplexnímu a přesnému závěru
dojdeme i pouze studiem a přemýšlením,
nikdy to ale není srovnatelně úderný a léčivý vjem
Fakticky dojdeme ke stejnému výsledku,
dokonce může ukápnout i slza,
přesto,
je racionálně vykutaný vhled,
v porovnání se syrovým autentickým prožitkem,
spíše taková románová zápletka
Skoro jako by se nás ani netýkala
Kdo zažil ten rozdíl, ví, o čem mluvím
...
Jakmile se naučíme „chodit dovnitř“ a setrvat tam
dostatečně dlouho
(nahlédnout a přeprogramovat třeba tři, čtyři
provázané programy za jednu cestu),
naše uzdravování se rozletí jako pták
Iveta Havlová
www.ivetahavlova.cz