Buď krásný, veliký, sviť si
Jeden člověk, který je mi drahý a věří ve mně,
mi včera ukázal obrázek nádherné vyvedené
přírodní dřevěné desky s vyřezaným nápisem
vyobrazujícím název mé webové stránky
Iveta Havlová, ve velkém
krásném, smělém provedení
Dárek, který pro mně připravuje
...
Místo radosti jsem pocítila nechuť
a málem jsem té čisté duši vynadala
Jsem už ale zvyklá při náznaku jakékoliv silné
negativní či pozitivní emoce
jít dovnitř, do sebe a hledat, co ji způsobilo
A našla jsem
...
Tlak v břiše,
strach být krásná, nápadná, zazářit
Vzpomínka na dědu, který ve mně
tu proudivou radost ze sebe, to záření
podporoval
a protitlak jiných částí rodiny,
které měly za to, že mě děda rozmazluje
a že je špatné být malá královnička
...
Veselá, divoká kočka
a stažený, tichošlápkovský pejsek
...
Dodnes se ty dvě síly ve mně sváří
Hluboký nádech plný šťavnaté intenzity,
bezstarostná, mocná, vibrující expanze
a najednou zbystřené očko ega
v rohu zrcadla,
harpuna uvědomění,
pak okamžik zakolísání
a smrštění se
...
Vídám to na svých kurzech,
třeba při sesích hlubokého,
integrativního dýchání
Lidé, kteří se už probouzejí do radosti
a potěšení ze své existence, do síly,
dýchají s vervou a chutí
Lidé, kteří jsou ještě stažení,
plní implantovaného studu,
mají povadlé srdce a dech mělký
jako polovyschlou kalužinku
...
Dávno jsou pryč časy, kdy jsem
- šťastná a vibrující radostí ze života -
byla po dvou minutách s nešťastnou kamarádkou
ochotná vytáhnout, doslova z malíčku na noze,
pár negativ o svém životě a poslušně
se jí postavit po boku
Už dávno se systematicky neumenšuji,
neznevažuji sebe, svůj vzhled (skoro nikdy),
svou práci,
ale starý obrys stále prosvítá
a natahuje ke mně ošklivou ručičku,
vždy když se rozpínám
za dosavadní hranici
...
Děda versus nešťastné ženy
v naší rodině
Ženy, které jsem milovala a miluji
Ženy, které jsou dnes mnohem šťastnější
a přejí mi jakoukoliv velikost
a svobodu duše
...
Osvoboďme se, přátelé moji
Dosahujme až ke hvězdám,
rozprostírejme se od oceánu k oceánu
Dotýkejme se sami sebe s něhou
Namočme štětec do barvy, ať je sytá
a je jí hodně a malujme
rozmáchlými pohyby svůj krásný obraz
...
Všichni chceme zářit, možná je to
schované v koutku, ve sklepě
pod schody sedí skrčená naše touha
narovnat se, být vidět, slyšet
Jako když maličké dítě řičí radostí,
když naběračkou zabuší do hrnce,
když zakřičí, když z čiré bujnosti
zatahá sestru za vlasy,
když vydá hlasitý zvuk
nebo způsobí, že svět vydá zvuk,
že na něj svět reaguje
Na jeho kresbičku, na básničku,
na jeho hlas, na jeho tvořivost,
velikost a krásu
...
To dítě je tam pořád
Čirá radost ze života, to kouzlo,
výskavá energie, hopsání, údiv z toho,
co dokážu a touha ukázat to světu
Buďme floutci, pankáči, divocí,
drzí, smělí, něžní, krásní, velicí,
bláznivě veselí,
klidní a ve svém středu,
i když se svět kolem kácí
Nikdo nedá lidem, světu první pomoc,
umělé dýchání, když je sám bez dechu
Zpívejme ódu na sebe, na svůj
krásný, plný život a vezměme u toho
někoho za ruku
...
Děkuji Ti, Kájo
za tu destičku s mým jménem
Za Tvá slova
Iveto, já už se nechci bát,
už toho bylo dost,
chci prostě žít
Iveta Havlová
www.ivetahavlova.cz