Klidné bytí versus touha po intenzitě

Včera jsem jela kamsi,

kam jsem se moc těšila

Moje auto překonalo stoupání,

horizont

a tu se přede mnou otevřel pohled na

do daleka rozevřené údolí, prozářené

sluncem a lemované průzračnými

kanýry oblohy

Svoboda, možnosti, otevírání mnoha dveří,

kmitlo mi hlavou

Vzpomněla jsem si, kam jedu a

pocítila radost z toho, že jsem naživu

Velmi reálný, přitom něžně klidný pocit,

sama esence vyrovnanosti

…

Tento pocit už znám,

začal se ale rodit poměrně nedávno

Léta jsem radost prožívala v zákmitech

až orgiastického nadšení

Okamžiky útlumu se střídaly s loky

euforie, třeskutými vzepětími mánie,

které splasknou

jako pórovité kapsle s héliem

…

Dokud žijeme životy plné nesebevědomí

a strachu z nedostatku

(především nedostatku přijetí druhými),

vrháme se na příležitost

cítit se aspoň na chvíli lépe

jako hladoví psi

Na oslavě se opíjíme a pod pláštíkem opilosti

řádíme jako utržení ze řetězu

Někdo nám projeví sympatie a

my zapomínáme na milého doma, protože

„taková příležitost se už nemusí opakovat“

anebo je přinejmenším nesmírně cenná

v našem životě plném skryté deprivace

a odmítání sebe sama

Naše chování a cítění je

- s ohledem na deprivaci prožitou v dětství –

plné neklidu a hladové touhy

…

Ve chvíli, kdy konečně přijmeme

a začneme milovat sami sebe,

se přehoupneme přes horizont

a otevře se před námi širý kraj

prozářený sluncem a lemovaný

výškami a hloubkami nebe

Najednou milujeme čistě, klidně a věrně

Těšíme se radostně, ale jemně

a vyrovnaně, protože už nepotřebujeme

urvat „jedinečnou příležitost“

Náš život je nekonečným proudem

příležitostí, hojnosti

a milých setkání

Iveta Havlová

www.ivetahavlova.cz