Vztek a snaha chránit se před sebou samým
Maličké dítě, pokud je ponecháno po porodu
samo sobě, bez utišující a definující
náruče matky,
je zaplaveno strachem a zahlceno
neznámými podněty
Nedávno tu tento stav bez vazby na matku
někdo opsal slovy „nicotný stav“
Ano, nicotný stav, plný strachu a stresu
...
Pokud pak navíc přijde období dětství,
kde dítě zažívá těžké hádky rodičů,
nevysvětlitelná dusna, špatné zacházení,
předčasné opouštění pracující
či jinak zaneprázdněnou mámou,
je nervová soustava dítěte už postupně
trvale předrážděná
Přecitlivělá na nejvyšší míru,
jakoby popálená, plná puchýřů
Je skoro nemožné se žádného z nich
nedotknout, jdou hustě vedle sebe
...
Roky přejdou a máme tu dospělého
plného vnitřního tlaku
Úzkosti z nemožnosti napojit se na něco
pevného v sobě
(chybí vjem bezpečné vazby s mámou)
Přetížení, strach a vztek při sebemenším
podráždění jeho neviditelných puchýřků
...
Tomuto vzteku může dávat volně průchod
anebo, pokud jeho strategie přežití
směřuje k harmonii s druhými,
může svůj vztek odsuzovat, nechce ho,
třeba proto, že nechce být jako jeho táta
Potřebuje se ochránit sám před sebou,
a tak si najde partnera, který mu dá hranice
Partnera, na kterého se neodváží
svůj vztek vypustit
Alespoň na čas pro něj může být přijatelnější
třeba i trpět pod dominantním partnerem
Jeho vnitřní tlak tím však ještě více narůstá
...
A tak se s tímto partnerem může rozejít
a najít si někoho submisivnějšího
Ten však nedokáže postavit jeho hněvu hráz,
a tak náš člověk povolí stavidla
a svůj vztek vypustí
...
Změnou partnera nic nevyřešil
V kontaktu se slabšími ze z něj stává
agresor
Ve vztahu se silnějším je z něj
oběť
Nesnáší útlak a nesnáší taky
svou vzteklou dominanci
Jakákoliv kostrbatá snaha vytvořit prostředí,
kde nebudu agresorem, ani obětí,
selhává
...
Náš člověk taky nesnáší, když jsou „negativní“
jeho děti
Jejich pláč, smutek, hněv ho stresují,
brnkají na popálená místa v jeho psychice
Nevidí, že on sám je navýsost negativní
- že svou rozmrzelost pouze po většinu času
potlačuje a pokud jí dá volný průchod,
chce svou, věčnou a velikou, chuť zlobit se
vidět jako spravedlivé rozhořčení
nad vnějšími okolnostmi
ON vybuchuje, protože TY jsi...
...
Děti jsou ale utvářeny rodičovským vzorem
a atmosférou v rodině
Vyjadřují jen to, co cítí a vidí
a navíc také mají
svá porodní a poporodní podráždění
...
Chránit se před sebou samým něčím zvenčí
nejde
Cokoliv, co je uvnitř, chce ven
Můžete to potlačit
- u sebe i dětí -
ale vymstí se vám to
Přijde ještě větší výbuch anebo,
pokud si výbuch nedovolíte,
útěk nebo třeba nádor
...
Je potřeba začít objevovat a chápat,
co potřebuje každé maličké dítě a co z toho
vám možná bylo kdysi odepřeno
A pak, kousek po kousku, rekonstruovat
uvnitř své psychiky chybějící vjemy
Klidný pocit v mámině lůně,
spojení kůže na kůži po porodu,
hluboký, láskyplný pohled do očí při kojení
Potřebujeme taky pochopit psychiku
vašich rodičů a smířit se s minulostí,
zároveň však
pracovat na vytvoření alternativních
dětských vjemů
Zaplňte svou vnitřní krajinu
scénami z běžného života rodiny
Jak by vaši rodiče prožívali třeba uspěchané
ranní odchody do práce a školy
či různé nehody, kdyby jim byla dopřána
zdravá, robustní psychika?
...
Uklidňujme rozbouřená místečka v nás
všemi dostupnými způsoby,
ať můžeme naplno a s radostí prožívat
svůj drahocenný život
Iveta Havlová
www.ivetahavlova.cz