Nervy na pochodu
Dva bratři – jeden školkový pětiláček
a druhý už školák - třetí, čtvrtá třída
O něco se dohadují anebo se mladšímu
prostě jen něco nedaří
Začíná natahovat,
nadechuje se k pořádnému pláči
a starší začíná panikařit: „Nebreč! Ticho, ty mimino!“
syčí mu nenávistně do tváře
a rozhlíží se po rodičích
Jestli toho nemožného špunta
nervózní máma nebo věčně naštvaný táta
zaslechnou, pravděpodobně
nedostane prostor cokoliv vysvětlit
Dostane kázání nebo je potrestají oba
...
Nepřitahovat hněv rodičů,
udržovat se v co nejbezpečnější zóně
- to je hlavní touha dětí, jejichž rodiče
nezvládají své emoce
Snažit se chovat tak, abych
neobtěžoval, nenamáhal mámu,
neudělal nic nenadálého
a stéblo nezkřížil přes cestu tátovi
A potřebuji ovládnou i své okolí,
aby ani nic kolem rodiče nerozčílilo
„Jez ten salát, nejen chleba!“
syčí zase na mladšího
ve snaze ušetřit si zahuštění atmosféry
hubující mámou,
protože když je nevrlá na jednoho,
je potom nevrlá celkově
...
Když pak mladší vylije čaj,
starší ucukne jako by ho uštknuli,
rozkřičí se na malého
hystericky štěká, infikován
rodinným virem, návykem
reagovat na chaos panikou a hněvem
Vylitý čaj patří k top přestupkům
...
V nervech a svalech uloženou informaci
o děsu z hluku, přestupků, chaosu
si pak s sebou nese životem
Úzkostlivě a nedůtklivě žádá, křičí
na ostatní, aby nehlučeli,
aby uklízeli, nebouchali dveřmi,
nepokapali podlahu,
nepouštěli naplno teplou vodu,
aby byli předvídatelní
...
Je potřeba ohlídat sebe i ostatní
Vyvinout obrovské úsilí
o kontrolu prostředí a lidí
To vše pod pláštíkem
racionalizací, principů
Ve skutečnosti je to jen tik,
slintání Pavlovových psů,
dětská hrůza z toho, co
bude následovat po prohřešku
...
Až budete mít příště chuť
někoho zpacifikovat, umlčet,
znehybnit, dát do pohybu,
donutit, aby se choval tak,
aby vám netekly nervy...
neplýtvejte dechem a energií
a zaměřte se na odhalení
pravého důvodu toho,
proč vám něco vadí
Cílem není, aby se lidé chovali tak,
aby nám bylo dobře, ale
schopnost cítit se dobře,
ať se lidé chovají jakkoliv
...
Čaj může odplavit složenky
a přihlášku na tábor,
dítě může brečet, vztekat se nebo skuhrat,
partner nadávat
nebo se nekonečně litovat,
ale když zaměříte pozornost na to,
komu to všechno uvnitř vás
vlastně vadí a proč
a rozhodnete se přestat naskakovat
na vlnu divokého vybouření emocí,
ve kterém běžíte jako veverka v kolečku,
vysílení, už celá léta,
otevře se vám prostor pro skutečné
vnímání situace, dětí, partnera
...
Budete jemně kormidlovat
Čajovou řekou a ptát se sami sebe:
Co je vlastně na této situaci
objektivně tak hrozného?
Utřít čaj?
Vzít dítě na klín a povídat si s ním?
Zajímat se o to, co partnera trápí?
...
Na začátku pomůže nácvik
banální pomůcky:
Dýchat a nevnímat danou situaci
jako vnější a její aktéry jako viníky
Vnímat to, co se děje „venku“,
jako svůj vnitřní proces, který je jen
testován okolím
V duchu anebo i nahlas děkovat
za to, co vás tito lidé učí o sobě
...
Kdo je tohle ochoten vyzkoušet
a vytrvá přes počáteční
nechuti a neúspěchy,
může prožít plný a tvořivý život
... protože už umí
zpomalit prožívání „incidentů“,
plně se angažovat,
neprotivit si práci navíc
...
Nechce se od situací rychle odseknout
- zmermomocnit svět nebo sebe -
a z chronických třecích ploch
tvoří malé komorní koncerty
Se zájmem a později už s nadšením
tvoří nová a kreativní vyústění
každodenních etud
svého života
Iveta Havlová
www.ivetahavlova.cz