Moje i tvoje máma byly dobré mámy

Poslouchali jsme s dětmi cestou autem

audioknihu Bílý tesák

Máma Vlčice, mladá, krásná a silná

Táta Jednooký, zjizvený, zkušený bojovník

Dobrá máma v doupěti s vlčaty

A dobrý táta venku v divočině na lovu,

táta, který se stará a živí rodinu...

...

A pak zima, potravy stále míň a

houfek mláďat stále tenčí

Máma musí taky vyrazit na lov, aby se najedla

a měla dost potravy a síly pro obživu

a ochranu mláďat, a vlček už je v doupěti

jen s jedinou, malátnou, sestřičkou

...

A nakonec Jednooký zmizí úplně, sežrán

velkou kočkou Rysicí

Máma už teď loví celé dny, sestřička dožila

svůj krátký živůtek a vlček v doupěti

čeká na mámu, samojediný...

Jednou tak málem sám padl za oběť Rysici,

ale máma se včas vrátí a bez zavázání

dá svůj život všanc a vybojuje bitvu

proti strašnému nepříteli

...

Nakonec jsou spolu s mámou odchyceni indiány,

u kterých máma Vlčice vyrůstala

A máma se, i když „nemusí“, vzdá své svobody

a i svobody vlčkovy a vydá je oba lidem

Na milost či nemilost, protože je to v ní zakódováno

Je v ní zakódováno, že je zbytečné se vzpouzet

a že je tu vedle nesvobody a trestu i mnoho dobrého

- láska a jakési bezpečí, domov

Je to její program a je náhle spuštěn

Je dobrá máma?

...

Naše mámy nás tolik opouštěly...

Už v porodnici, mladé, nepoučené, neprůbojné

vůči velkým pánům doktorům

Pak je komunista poslal do práce a děti do jeslí

a prohlásil to za pokrok, za výdobytek,

za nový přírodní zákon a ony poslechly

Potom školka, mnohý manžel nebyl

tak dobrý zaopatřovatel jako Jednooký vlk

anebo žárlil na dítě... a znovu poslali mámu do práce

anebo prostě nebylo zbytí, potřebovala

zajistit obživu pro sebe i mláďata

Musela nechat „vlčka“ o samotě v doupěti,

dokonce ani ne tak úplně o samotě jako vlčí matka,

byla tu aspoň babička anebo ta školka

...

Každý má někde v hlubinách své duše

kousek nevraživosti, rudého hněvu nebo dokonce

vybělené nenávisti vůči své mámě

Měla tam být víc! Měla být jen se mnou!

Ale i máma, která „opouští“, máma, která je

zastrašená, dezinformovaná nebo řeší prioritu

fyzického přežití, může být dobrá máma

I máma, která se bojí manžela, svých rodičů,

systému, žena, která za vyšší prioritu

pod tíhou okolností zvolí fyzické přežití,

může být dobrá máma

Vlčice, ať už se dělo cokoliv, dělala to nejlepší,

co v dané chvíli mohla. Zpochybnil by

někdo z nás, že byla dobrá máma?

...

Uvědomujeme si, jak mnohonásobně těžší,

než vlčice, to měla naše máma?

Kolik programů se v ní svářelo?

Kolik protichůdných sil?

A jak přesto neúnavně pečovala o své mládě,

vší silou, která jí zbývala?

Bojovala by kvůli nám s Rysicí? Ano!

Dala by nám poslední kousek jídla? Ano!

Tam by jí totiž nestály v cestě hluboké,

devastující propletence vnitřních konfliktů,

které vznikají v lidské společnosti, lidskou výchovou

Bojovala a hladověla by, protože to jsou

přímočaré aktivity, které vyžadují

jen schopnost obětovat se pro své mládě

...

Ale my, lidská mláďata, už jsme stiženi

prokletím lidských ideálů a nechceme jen

její oběť (nedokážeme ji ani

dohlédnout, pochopit, docenit)

Chceme všechno!

Chceme, aby tam byla, aby si to s námi

užívala, aby byla hrdá, že je naší mámou,

aby to uměla se svým manželem,

aby měla sílu a nikdy nikomu

se nevydala na milost i nemilost,

aby měla dost peněz a podpory, aniž by

vytáhla paty z rodinné nory

...

Mámo, odpusť mi,

svému vlčkovi

Iveta Havlová

www.ivetahavlova.cz