top of page

Dospělost v každodennostech


Možná to znáte - kam se jen podíváte,

tam záležitosti vašeho života volají:

„Umyj mě, oprav mě, zašij mě, dopiš mě,

odevzdej mě, zavolej, zařiď, zaplať...!“

A my se snažíme alespoň o pár okamžiků

oddálit tu chvíli, kdy budeme muset udělat,

co je třeba

Můžou to být dokonce úkoly,

na které jsme se těšili,

ale když dojde na věc samu, cosi se pokazí

Tělo váží půl tuny a neumí si představit

cestu na poštu

Nechuť je královnou večera i rána

a jakýsi hlas uvnitř volá: Svobodu!

Není to žádná záhada, ani vada

lidského charakteru

Nechuť dělat věci, které tvoří váš život,

je, jak jinak, pozůstatkem nevhodné výchovy

Rodiče mohou dětem například ukládat úkoly,

na které ještě nejsou zralé a které jsou pro ně

velkou zátěží

(například desetiletý syn má posekat a shrabat

celou zahradu)

Anebo očekávat perfektní splnění úkolů,

aniž dětem dostatečně a několikrát předvedli

„technologický postup“

Mohou také necitlivým vynucováním dělby práce

zošklivit potomkům cokoliv, co souvisí

s údržbou domova a znemožnit jim pochopení,

co je solidarita a spolupráce

A zesměšňováním drobných neúspěchů

či hecováním k výkonům, na které dítě nemá,

dítěti zošklivíte dokonce i volnočasové aktivity

V této krajině dětství se pak často zrodí pocit,

že nemohu nikdy uspět, že život je příliš

nepochopitelný, nespravedlivý a těžký

A také touha sabotovat úkoly, všechny,

i ty, které si jednou uložím sám

Výsledek všichni známe

Únava, ospalost, nezájem, netrpělivost,

touha být někde jinde, prokrastinace,

odbývání úkolů, nekonečné odklady,

dokonce nemožnost přimět se k odchodu z domu,

tíha v těle, obrovský výdej energie i na drobnosti

V našem těle jsou totiž všechny ty staré, odbyté

situace z dětství uloženy, spolu se záznamem toho,

jak jsme kdysi situací prošli

Luxování, odchod do školy (dnes do práce), psaní

domácích úkolů (dnes třeba pracovních zpráv)… je

kdesi v nás uloženo i se všemi našimi tehdejšími pocity:

nechutí, odporem, bezmocným vztekem,

pocity nespravedlnosti, dojmem obrovské náročnosti,

s myšlenkou Jsem na všechno sám, strachem,

rebelií, tendencemi k sabotáži, tíhou v těle,

tlakem na prsou, pocitem, že to nevydržím…

Tento dětský program (scénář traumatu) je

jeden z nejtěžších k postupnému přepsání

Jednak proto, že si často vůbec neuvědomujeme,

že nejde o naši povahu a že normální je

dělat věci s lehkostí

A potom také proto, že tento stav není výsledkem

jednorázového traumatu, nějakého šoku,

na který by bylo možné si posvítit

Tento stav vznikal a upevňoval se den po dni

celé naše dětství, jde o vývojové trauma

či prostě chyby ve výchově

Přitom je náprava tohoto škodlivého vzorce

jedním z nejdůležitějších předpokladů

pro šťastný život

Není to ale jednoduchý úkol

Ve své práci vidím, že v klubíčku této

strategie přežití je namotáno kdeco

Dokonce už způsob vedení porodu

Lidé, kteří například přišli na svět

uměle, předčasně, vyvolaným porodem,

zažili už de facto v tomto okamžiku

své první necitlivé popohánění

Dokud jsem tyto věci neviděla v regresích

na vlastní oči, nevěřila bych tomu

Nevěřila bych, že už tehdy vznikají

v implicitních knihovnách těla a mozku

fixní šokové reakce na jakékoliv budoucí

popohánění, časové termíny, nevyžádané rady

Ve své praxi ale zároveň vidím doslova zázraky

Když „přepíšeme“ v mysli i těle obraz porodu

a pak nějakou dobu pracujeme s konceptem

ideálních (transformovaných) rodičů, kteří

jsou dítěti oporou a jemně dávkují jeho vývoj,

najednou se začíná z hloubky měnit

přístup člověka k denním úkolům i radostem

Člověk pak vnímá svou kompetenci i svobodu

a při pohledu na věci, které je potřeba udělat,

už neúpí „Musím, ach ne.“, ale přisvědčuje

„Tohle chci, tohle je můj život.“

Kdo to nezažil, bude číst jen suchá slova,

která možná dávají smysl, ale

nijak závratně nepomáhají

Kdo ale už poznal, jaké to je,

jít se psem na veterinu, i když se to nehodí

anebo uklidit celý dům, ne proto,

že mu to uložil partner anebo jeho těžký úděl,

ale protože tím radostně naplňuje svůj krásný život,

ví, o čem mluvím

Jak je krásné zažívat pocit kompetentnosti,

svobodu a lehkost dospělosti

Iveta Havlová

www.ivetahavlova.cz

Štítky:

Archiv
Sledujte Ivetu
  • YouTube
  • Facebook App Icon
  • Instagram
  • LinkedIn
  • SoundCloud
bottom of page