Jak komunikovat reálně a zrale
Chystám se na svůj večerní kurz Zralé komunikace
a přemýšlím, jak vysvětlit hlavní princip
Jak jednoduše vyložit, že kdykoliv cítím
negativní emoci, kterou nemám zpracovanou,
zareaguju automaticky jedním nebo druhým způsobem:
já jsem špatná nebo ty jsi špatný
...
Taky přemýšlím, jak slovy popsat pocit spojení
a jeho přerušení
...
Jak ukázat, že jen pokud mezi námi
proudí energie– dívám se na druhého,
aspoň po očku (abych se orientoval),
dýchám, poslouchám a cítím aspoň trošku
měkko kolem na hrudi, jsem ve spojení
Když se to nedaří, neměl bych předstírat
rozhovor a spolupráci
...
Pokud cítím, že jsem špatná
nebo ty jsi špatný... pokud cítím strach
nebo hněv, pokud tě vnímám jen jako ohrožení
nebo ubohou figurku,
nejsem kompetentní k rozhovoru
...
V té chvíli potřebuji říct: „Jsem unavený.“ anebo
„Moje projekce jsou teď příliš silné. Potřebuji
prostor, čas zorientovat se, co se právě teď děje.“
...
Možná budu muset jít odvážně
proti starému dětskému programu, který je
jako vichřice, proti které se prodírám
a který křičí, že pokud teď okamžitě
něco neudělám, pokud se hned teď neobhájím,
skončí to se mnou špatně, už se povezu
...
Ale je to jen program, který udržuje
naše vztahy v dětském módu a způsobuje,
že se naše komunikace míjí
...
Možná taky budu muset polknout slinu,
nechat si zajít chuť na hostinu,
která se jmenuje:
„Vytmavím ti to za všechny ústrky a urážky,
které jsem ve svém životě zažil“
Obejít ten žhnoucí kopeček popela,
dosud nevychladlou hroudičku nenávisti,
kterou si každý z nás někde v sobě
střeží
...
A prostě říct: „Tohle všechno je moje.
Tohle jsem si do našeho vztahu
už přinesla, volky nevolky, a teď to tu
žije s námi.
Zatím nevím, jaké je to žít bez poryvů
strachu, hněvu a návalů mstivosti.
A v tomhle stavu si ani nemůžu být jistá,
že jsi opravdu řekl to, co jsem slyšela
Ani žes to myslel tak, jak mi to vyznělo.“
...
„Za chvíli, nebo možná taky zítra
nebo za týden,
přijdu a zeptám se tě, cos doopravdy řekl.
A taky, proč jsi to řekl, jak ses cítil.
Chci, aby ti v našem vztahu bylo dobře,
jinak zase ty nebudeš slyšet, co říkám já
a nepochopíš moje pocity.“
Iveta Havlová
www.ivetahavlova.cz