CHOVEJ SE K DRUHÝM, JAK CHCEŠ, ABY SE CHOVALI ONI K TOBĚ

Kauza mezi ministrem a prezidentem vyvolala vlnu vášní.

Planeme, ale možná pořádně nevíme proč.

Mně samotnou polekal komentář, že prezident neměl text sms zpráv zveřejnit.

V minulosti jsem se totiž sama stala adresátem stupňovaného tlaku, a tak chápu, jak se třeba mohl cítit.

Ale chápu i názor těch, kterým vštěpovali, že se nežaluje. To je samozřejmě validní názor, jen se zeptejme sami sebe, jestli víme proč. Oznamovací věty nás rozdělují. Upřímná sdílení přinášejí pochopení.

Mnoho z nás nemluví k samotnému dění, nediskutujeme,

ale věnujeme se nálepkování. Odsouzení celého člověka.

STBák. Politručka.

A tak sklidíme odpověď "A ti vaši jsou nácek a kriminálník."

Pochopte, že druhý nemá zkušenost vaší rodiny, kdy třeba vystudovaná maminka musela jít po emigraci sestry dělat uklízečku. Nemá tytéž zkušenosti, a tak slyší jen urážku, ne vaši bolest.

Nebo odsuzujeme / nálepkujeme celou skupinu lidí:

"Vy z milionu chvilek jste ovce."

A tak sklidíme "Vy podporující extremistu jste tupci.

Anebo nálepkujeme a spekulujeme:

Prezident je loutka řízená poradcem. A sklidíme souhlas nebo nesouhlas, protože ve skutečnosti nevidíme do zákulisí, a tak není možná diskuse... Proč mluvíme tak definitivně? Proč neřekneme Bojím se, že je loutka. Nelíbilo by se mi, kdyby byl jen prázdným obalem na prezidenta a já o tom nevěděl.

Popřípadě se věnujeme nálepkování autorů článků.

A sklidíme říznou odpověď.

Pojďme ve vztazích i ve veřejném prostoru mluvit o faktech, která známe a jsou podložená. Když nevíme, přiznejme to a vyjadřujme jen své obavy. Buďme pravdiví a chovejme se s respektem k lidem s jinou životní zkušeností.

Iveta Havlová

www.ivetahavlova.cz