Domluvte se se svou projekcí mámy
Náš vztah k mámě je vzorem pro naše další nejbližší vztahy. Je to nejdelší vztah našeho života, a kromě explicitních vzpomínek do něj patří i spolubytí s maminkou z doby, kterou si nemůžeme pamatovat. Patří sem zahnízďování do máminy dělohy: strnulé, stažené, chladné anebo uvolněné, měkké, teplé. Patří sem taky plynutí našeho života v děloze: v děloze zaplavené stresovými hormony anebo láskou, klidem, oxytocinem, serotoninem. Patří sem taky porod a poporodní fáze, kdy podvědomě hledáme mámu a zklamání ze zážitků z porodnice se mámě připisuje do seznámku „hříchů“.
Je to komplexní, mnoha etapami a kotrmelci zkoušený vztah. A vše, co jsme mámě připsali „na futro“ v nás dříme, připraveno být aplikováno na partnera, především na partnera.
Sepište si všechny věty, které vás v souvislosti s mámou napadají. Například:
Nic jí netoleruju. Nemám s ní trpělivost, ona taky neměla.
Je nekompetentní, neumí si poradit se životem.
Je nespolehlivá.
Nemá mě ráda.
Je obětavá.
Vnucuje mi věci, které nechci.
Mám právo být na ni protivný.
Visí na mně.
Vynucuje si pozornost.
Obtěžuje mě, zatěžuje mě.
Nikdy není spokojená.
Čas strávený s ní chutná jako povinnost.
Je moje povinnost se jí věnovat.
Nemá o mě zájem.
Nikdy mě doopravdy neposlouchá.
Je to úctu zasluhující žena.
Vážím si jí.
Miluji ji.
Zbožňuje mě.
Je vřelá, je chladná.
Má to těžké.
Mám puzení dělat jí naschvály.
Trestám ji chladem.
Dělám pro ni první poslední.
Je to nejdůležitější žena mého života.
Druzí lidi pro ni byli vždy důležitější.
Když potřebuji, vždy tam je.
Nechce nic slyšet.
Nic nechápe.
Je to moje kotva, můj přístav.
Vždy mě podporovala.
Chtěl bych ji mít blíž.
Chci, aby byla co nejdál.
Jsou mnohé z nich protichůdné? Samozřejmě, že jsou. Náš vztah k mámě je ten nejméně objektivní na světě. A pravdy je těžké se dobrat. Pravda o naší mámě vlastně neexistuje. Možná se dobereme něčeho aspoň trochu objektivního, když prozkoumáme život našeho rodu několik generací nazpět, přidáme k tomu působení doby, situaci v regionu a dobové kolize a konstelace hvězd. 😊 Pak snad budeme moci některé z našich ortelů potvrdit nebo vyvrátit. Například:
Ne, není nekompetentní, hloupá… jen s běžnou setrvačností aplikuje o dvě generace starší moudrost doby.
Ano, vnucuje mi věci, které nechci... Nemá jiný návod na lásku... Já jí ho můžu dát. Namísto protestu proti tomu, co mi dává, můžu ocenit její motivaci a poradit jí, co jiného by mě potěšilo, jak bychom mohli naplnit náš vztah.
Ano, vyhledávala jiné lidi... aby doplnila mizivé zásoby své energie, trochu se nadechla... a tuto energii přinesla zpátky do rodiny, k nám, ke kterým patří a zase mohla chvíli fungovat.
Ano, kontakt s ní mě bolí… její nenávist (nespokojenost, kritičnost…) která se občas obrací i proti mně, mě bolí… protože stále ještě nechápu celý kontext a beru si věci osobně.
Ano, asi jí chci být blíž… protože… protože to tak prostě má být a naplňovalo by mě klidem, že věci jsou tak, jak mají být.
Nad mámou můžeme mávnout rukou, jsme ostatně dospělí a už ji fyzicky nepotřebujeme. Když to ale uděláme, bude se to staré harampádí sice pravdivých pocitů, ale zároveň hluboce nepravdivých, nezralých myšlenek, povalovat v našich partnerských vztazích.
Zkuste si dnes sednout s nohama a rukama zkříženýma (abyste propojili obě mozkové hemisféry a nejeli jen v emoční koleji), popřípadě si rychle poklepávejte střídavě na pravou a levou stranu hrudníku a zamyslete se nad jednou z vět vašeho osobního mámo-kodexu. A skončete, až když nit vašeho myšlení a cítění projde několika fázemi. Nezastavte se u obvyklé sebelítosti, hněvu, smutné rezignace, stereotypní myšlenky… jděte dál. Projděte několika emocemi, mluvte v duchu s mámou, dovolte, aby máma ve vašem nitru chápala, odpovídala vstřícně, domluvte se s ní, domluvte se se svou projekcí mámy. Není to o nic menší iluze než to, že jste se svou dosavadní projekcí mámy ve válce či příměří.
Udělejte to pro své současné vztahy, partnera, děti… ale hlavně pro sebe.
Iveta