Dětské vs. dospělé cíle

„… A KDYŽ TĚ ZRANÍ, CÍTÍŠ SE NAŽIVU…“ píseň Stay od kapely U2

Youtube mi právě přehrála tuhle píseň. O tom, jak když vyrůstáme v rodině, kde máme málo možností cvičit svou nervovou soustavu na vnímání radosti, kreativity a lásky, stanou se z nás experti na prožívání úplně jiných pocitů. Těch, které jsme prožili nebo pozorovali v naší původní rodině. Pokud máme v mozku například dálnici německé šíře na citová zranění, kdo se nám může divit, že máme návyk na drama? Nemáme jiné mentální a emoční mapy a vztahy nám vždy znovu sklouzávají k tomuto vzorci.

Stejně tak všechno ostatní. Pocit, že jsem přehlížen… že na mě druzí útočí… vztahovačnost… ublíženost… pocity křivdy… vnímání, že mnou manipulují… agresivita… submisivnost… vše vzniká v našem nitru. Bod obratu od zacyklení a neuspokojivého života k plnému, šťastnému životu začíná ve chvíli, kdy si uvědomím, že vše v životě si vytvářím sám, svými vědomými i podvědomými vzorci myšlení. Pokud se má můj život změnit, musím se změnit já (změna okolí, partnera, kolegy… nepomůže).

Stále znovu učím sama sebe i druhé klást si dospělé cíle, ne dětské. Dospělý cíl se vždy vztahuje k tomu, co můžu udělat pro zlepšení svého života já sám. Dětský cíl je takový, kdy toužím, aby někdo druhý něco dělal nebo nedělal, a tím mi působil příjemné pocity nebo odstranil problém. Anebo cíl, který je příliš vágní, a tak není jasné, co prakticky znamená.

Příklady dětských cílů:

Chci, aby mě někdo miloval.

Chci, aby mě partner přestal kritizovat.

Chci být šťastný.

Dospělé cíle jsou postaveny na hlubším chápání života a lidské psychiky. Jsou to podrobné mapy, spíš trasy, než konečný bod cíle. Pokud bych rozpracovala dětský cíl „Chci být milována“ do sady dospělých cílů, zněly by asi takto:

Chci se naučit vnímat, že jsem milovatelná.

Chci ocenit své kvality, které na mně druhý může milovat.

Chci umět věřit, že druhý na mně může oceňovat i to, co já na sobě neoceňuji.

Chci umět poznat, že mě někdo miluje.

Chci umět přijímat projevy jeho přízně tak, aby se cítil hezky a projevoval se dál.

Chci umět oplácet projevy přízně.

Chci nejen oplácet, ale z radosti projevovat, že miluji, bez obav z odmítnutí. Být aktivní.

Chci umět přiznat si, že jsem ztratila pocit vyváženého dávání a braní mezi mnou a partnerem a umět klidně komunikovat o obnovení rovnováhy.

Chci si umět udržet kontinuitu pocitu, že jsem milovatelná, i když udělám něco, za co mně přepadne momentální pocit viny.

Chci si umět udržet kontinuitu pocitu, že jsem milována, i když se na mně druhý momentálně zlobí.

Mohla bych pokračovat dál a dál... Pokud si nerozvineme dospělé kompetence (viz výše), bude náš životní pocit stále dál sklouzávat k pocitu nemilovanosti či dokonce nemilovatelnosti.

Pokud byste rádi získali první vhled do toho, co jsou to dospělé mapy a jak je vybudovat, pusťte si záznam z úterního ukázkového setkání ke kurzu Zralá komunikace. https://youtu.be/B6qVkOLYCuI

Hezký den

Iveta

www.ivetahavlova.cz