Emoční zanedbávání
Existují rodiče, kteří svým dětem zajistí cokoliv
na materiální úrovni,
nemají však psychickou výbavu na zajištění
nehmatatelných potřeb
…
Abychom nešli do extrému, vezměme si rodiče,
kteří jsou vřelí, umějí vyjádřit city,
co však neumějí, je PEČOVAT O EMOCE
…
Neumějí
VYSVĚTLOVAT
(že emoce vznikají samy od sebe
a každá má svůj dobrý důvod.)
ZRCADLIT
(Teď se asi zlobíš.)
VALIDIZOVAT
(Zlobíš se určitě z dobrého důvodu.)
PTÁT SE A NASLOUCHAT
(Stalo se něco? Možná se to týká mně. Potřeboval bys něco?)
POMÁHAT POCHOPIT
(Možná jsi očekával, že se zachovám jinak
a teď jsi zklamaný a zlobíš se.)
NORMALIZOVAT
(Taky se mi to stává, je to normální.)
UČIT S EMOCEMI PRACOVAT
(Já, když se zlobím, tak
se nejdřív nadechnu a vydechnu, pak mi to líp myslí…)
REAGOVAT NA EMOCE JAKO NA SIGNÁL K ČINU
(Zdá se, že by bylo užitečné si popovídat a
něco s tím udělat, abychom byli všichni spokojení.)
…
Kromě toho často naplnění svých požadavků/potřeb
vynucují svým emočním nábojem
Oprávněnost emocí dítěte zpochybňují,
oprávněnost jejich emocí je daná a nedotknutelná
…
VÝSLEDKEM je, že dítě (budoucí dospělý), například:
- necítí své pocity a potřeby
- nerozumí svým pocitům a potřebám
- nevěří jim, oškliví si je, potlačuje je
- má pocit, že jeho emoce a potřeby jsou přehnané. Viní se.
- nepovažuje své potřeby za důležité
- potlačuje emoce
- slouží emocím druhých nebo si emoce druhých oškliví
- nenaplňuje své potřeby
- nenechá si naplnit potřeby
- nežádá o pomoc
- může cítit až hrdost, že nic nepotřebuje
- snaží se naplňovat potřeby druhých
- ... či vyžaduje, aby druzí neměli potřeby
- rozumí pocitům a potřebám druhých, svým ne
- považuje naplňování potřeb druhých za svou povinnost
- staví na naplňování potřeb druhých svou osobnost
- je zdrcený či vyděšený, když druzí vnímají jeho
projevy a potřeby negativně
- je snadno ovladatelný
…
„Emoce druhých jsou zákon, moje nic“
„Potřeby druhých jsou oprávněné, moje ne.“
„Hlavně druhé nerozzlobit, to jediné žádám.
Žádné jiné důležité potřeby nemám.“
…
CO S TÍM:
Cesta dlouhá, kurzovní nebo terapeutická,
ale má výsledky
Pro začátek:
1) SLOVNÍČEK
Napsat si pod sebe názvy emocí a zkusit
sepsat definice, jaký je to pocit tu kterou emoci mít.
2) DENÍČEK EMOCÍ A POTŘEB
Všímat si a zapisovat, kdy jdu do emocí a jaká
moje potřeba je v tu chvíli neuspokojená. Plus
jaké mám spouštěče a postupně také, jak se
v jednotlivých situacích dokážu zklidnit.
3) PÉČE O SVÉ POTŘEBY
Co napíšu do deníčku, o tom přemýšlím, diskutuju,
hledám inspirace a učím se uspokojovat.
4) ZDROJE PODPORY
Pomalu se otevřít jednomu, dvěma
důvěryhodným lidem a časem jim dovolit,
aby mě začali podporovat.
5) HRANICE
Zjistit, na co mám právo. Naučit se vnímat, kdy někdo
mé právo popírá. Mobilizovat svou energii, probrat
to s druhým, konstatovat, co dělat budu a co ne.
A dodržet to. (Tento bod většinou vyžaduje hodně podpory.)
…
Nejste sami.
Takových jako vy, jsou milióny.
Naši rodiče nevěděli a často ani zpětně
nebudou schopni pochopit, jak jinak mohli výchovu vést.
Proto není cestou upírat stále pohled na ně
(či na partnera, který zaujal jejich místo),
zlobit se, vzdorovat, požadovat satisfakci.
Ponořme se raději do fascinujícího světa psychiky
a stavme krásné paláce, katedrály, nábřeží
našich nový kompetencí
Je to vzrušující cesta
Iveta