MODLITBA DNEŠNÍ ŽENY
Končím s přemítáním, proč jsem na všechno sama
a požádám o pomoc.
Končím se sebelítostí, když má prosba není vyslyšena
- vím, že pokud by druhému nebránily jeho záležitosti a hodnoty
nebo naše nevyřízené nelibosti a “nespravedlnosti”, vyhověl by.
Věřím, že druzí jsou dobří a mají mě rádi
a každý den pracuji na prohloubení vzájemného porozumění a
bez váhání vyjádřím lítost nad bolestí, kterou jsem druhému způsobila,
byť nevědomě, bez zlého záměru.
Končím s přemítáním, proč se necítím dobře
a rozhlížením se, kdo nebo co mi mé pocity působí.
Pokud si nedělám dost času na radosti a objevování světa,
napravím to.
Pokud čtu depresivní knihy a sleduji filmy, které děsí a skličují,
změním to.
Pokud nemám ráda svou práci, najdu si novou.
Pokud se pohybuji svým dnem se staženým tělem,
zatančím si hned po probuzení, v poledne a před spaním.
Pokud existují lidi, se kterými nejsem v dobrých vztazích,
byť dále zůstávají v mém životě, zvlášť rodina a bývalí blízcí přátelé,
nabídnu usmíření a propovídání bolavých událostí.
Pokud se zlobím sama na sebe, poprosím někoho z nejbližších
o objetí a vyvinění - určitě najdou vhodná, láskyplná slova.
Najdu odvahu vyjadřovat svou lásku většími slovy, než dosud.
Najdu odvahu říkat Můj milovaný.
Můj krásný muži. Můj drahý synáčku, má drahá dcerko.
Najdu odvahu objímat pevněji a déle, než dosud.
Najdu odvahu dívat se svým drahým do očí,
i když se nám třepotají řasy v laní touze odskočit do křoví.
Najdu odvahu říct: Počkám, jestli se ti to teď nehodí,
ale počkám tady, u tebe, můžu?
Chci být s tebou, můj nejdražší.
Iveta