NEJSI JAKO JÁ, DÍKY BOHU
Není jiného "hříchu",
než že druhý není já.
Že mu v těch nejmíň očekávaných chvílích
vyhovuje nebo mu dokonce dělá radost to, co mně bolí.
I jen přítomnost plaché matky, když potřebuju,
aby mě uměla sebevědomě obejmout, pohladit,
bolí.
Přítomnost extrovertní partnerky (partnera), po dlouhé hodiny,
když kontakt vydržím jen půl hodiny
a pak už potřebuju čerpat energii a klid
četbou nebo soustředěnou prací,
bolí.
Tyto odlišnosti v potřebách můžou být tak velké,
že mě chování a hodnoty druhého přímo odpuzují
nebo alespoň silně popuzují.
A já mám zase potřeby/hodnoty, které odpuzují jeho,
protože jsou v přirozeném protikladu.
Není jiného "hříchu" a nepříjemnosti,
že druzí jsou na mnoho způsobů
jiní než já.
A zároveň není většího dobra...
... než když nejsme na víření stojatých vod
jen sami a pořád je co dělat, vyvažovat a růst
k obsáhnutí všech barev života.
Tisíc projektů a koníčků nevyváží
hloubku, pestrost a dynamiku
několika blízkých, autentických vztahů.
A stovky hypotéz a obranných strategií
se můžou jít schovat
oproti prostému:
Chceš mi říct, jak se cítíš a co bys potřeboval?
Já se teď mám takhle.
Iveta