Odpuštění je výrazem zralosti
Odpuštění je protipólem odsudku
Odsudek a odpuštění tvoří dvojici
Kdo dokáže vytvořit ve své nervové soustavě rovnováhu
bez odsudku a odpojení se od druhého,
nepotřebuje odpouštět
Kdo je spokojen s tím, že je od druhého
a všech, kteří mu tohoto člověka připomínají,
odpojen,
také nepotřebuje odpouštět
…
Kdo se ale chce s druhými v lásce propojit,
potřebuje vzorec vytváření rovnováhy
skrz odsudek
opustit
…
Dokud nemáme mentální mapy zralého člověka,
dokud nedokážeme pochopit celý kontext
dávných situací, které nám způsobily bolest,
nemůžeme odpustit
…
Dokud jsme nevypustili dávný traumatický náboj bezmoci
zachycený ve svém těle,
rovněž nemůžeme plně odpustit
Můžeme jen setrvat v dávném zatnutí nebo zhroucení
…
Životu je jedno, jakým způsobem utváříme
svou vnitřní rovnováhu
A člověk, kterému nedokážeme odpustit,
se s tím taky vyrovná a přizpůsobí se situaci, přežije
…
Odpuštění je něco, co prospěje nám samým
a rozvine mapy lidem okolo
…
Odpuštění je ve skutečnosti hluboké pochopení
a vypuštění zadržovaného náboje,
dokončení dávných obranných pohybů (včetně slov),
které jsme jako děti nemohli provést
…
Odpuštění je dozrání
do moudrosti a síly
Iveta