Postoj "Je to moje chyba" jako cena za lásku
Když vám někdo říká,
že je něco vaše chyba,
může se mýlit, dokonce
i když vy sami s ním souhlasíte
Můžete se mýlit oba
…
Člověk s vyčítavou strategií přežití
se dobře doplňuje s lidmi,
kteří jsou sugestibilní a mají
až somaticky zakotvený návyk
cítit se špatný, cítit vinu
…
Submisivnější z dvojice totiž
ve druhém poznává vyčítavou stránku
své mámy nebo svého táty
… a zároveň podvědomě očekává,
že jde o celý balíček, totiž,
že tam pro něj budou k mání
i dobré stránky jeho rodičů,
jejich péče a domov
…
Cenou za tuto péči, za domov,
za základní přináležení,
je souhlas se svou „špatností“
…
Vyčítající, který rovněž integroval
strategii přežití svého rodiče,
se zase cítí dobře jen s tímto mírnějším,
submisivnějším partnerem
Jen tak je v bezpečí,
v roli kárajícího otce či mámy
a nemusí se bát, že padne
do své staré role toho, kdo byl kárán
…
A tak se oba, dobrovolně
(a přece nedobrovolně) ocitnou
každý ve svém traumatickém snu,
hypnotické realitě
…
Co můžou dělat?
...
Kárající potřebuje najít způsob,
jak se cítit v bezpečí i bez
pozice soudce
A viník si potřebuje vytvořit
nový vzorec, že lásku a domov
může mít, i když nepřijme,
že je ten špatný
Iveta