Radosti
To prachové, měkoučké křup,
když vyběhnete bosi do čerstvého sněhu.
Ten pocit, jako když bouchne šampaňské
- to když odcházíte do města a syn
vyrazí z pokojíčku a skočí vám do náruče se slovy
Ještě jsem se nerozloučil dost!
Když píšete u francouzského okna
s výhledem do zasněžené zahrady
a přijde vás, jako každý den, pozdravit
sousedovic kocour Flíček.
Jen takhle jednou ráno, ale během dne
na sebe ještě mockrát lehce kývnete,
když projde kolem na kocouřích pochůzkách.
Když sedíte v houpacím křesle s výhledem
na okolní kopce a propadáte se do svého dechu
a do let prohoupaných ve svém milovaném
studentském pokojíčku v Praze-Holešovicích.
Když vám ještě po třiceti letech každý týden
volá kamarádka z gymplu, se kterou jste
psávaly študácký časopis a se stejným zápalem
probíráte dospělácké věci.
Když máte úžasnou přítelkyni, která jde s vámi
cestu osobního rozvoje a každý den si průběžně
na nekonečnou nit na Whatsappu
vášnivě navlékáte své vhledy, objevy, pokroky.
Když se zhmotní vaše práce na sobě
a už několik let máte s partnerem tak
tři vzepětí emocí za rok, a ještě začínají slovy:
Je to moje téma, ty s tím prakticky nesouvisíš…
a končí slovy: Moc by mi pomohlo…
Když si k vám na zahradu lítá vyhrabat snídani bažant,
a tak se mu tam zalíbí, že si u vás začne
dávat randíčka s bažanticí...
... ze stromu jim kření straka, zvonek, sojka, sýkorka
a z koruny slívy asi dvě stě očí malinkých ptáčků,
které jste si ještě neprohlídli z blízka, ale jejichž letka vám
v různých slavnostních „aha chvílích“ pravidelně
profrčí nad hlavou jako rozjařený andělský chór.
Když brzy ráno sedíte při svíčce, blíží se vám padesátka,
za okny se probouzí vaše milované městečko,
zaštěká pes, po železničním mostě produní vlak
a vy si říkáte: Život je ještě zázračnější, než když jsi
ve třinácti na vypůjčeném psacím stroji,
okouzlená objevem svého nitra,
vychrlila štos prvních básniček.
Když myslíte na Vánoce, na rodinu, a můžete říct
„Maminka, moje maminka“
a cítíte sladko u srdce.
Comments