Uspokojování potřeb: Princip přepínání
Obvyklý omyl: Nemůžu být spokojený ty i já
…
V dětství se naučíme, že když jsou
moje a máminy potřeby v rozporu:
Buď udělám, co chce máma a trpím
anebo máma vyhoví mně a trpí
…
Nevíme, že tento princip byl jen důsledkem
zkratovité komunikace a nedozrálé osobnosti
našich rodičů
Tam, kde se nerozklíčovávají pocity,
hluboko uložené potřeby, křivdy a motivace
jednotlivých členů domácnosti,
není dost informací a možností, jak najít
variantu, která je uspokojivá pro všechny
Vypadá to pak tak, že naše potřeby jsou
v naprostém kontrastu
a „v žádném případě je nelze“ sladit
…
Naše komunikace je potom, v lepším případě,
plná vět typu:
"A tak já to teda udělám." anebo
"Ale ne, já to vydržím, nemusíš."
V horším případě:
"Proč to pořád musím dělat já?"
"Jak mi to může dělat?"
"Copak nechápe... ?"
a podobně
...
Teprve s intenzivní prací na sobě,
větším pochopením zákonitostí psychiky,
zakuklených potřeb a deformované komunikace,
se učíme hledat skutečné příčiny našich neshod
A najednou se před námi rozvine doslova
širá krajina možností, jak uspokojit danou potřebu
jinak, než původním nekompromisním požadavkem
našeho partnera či kamaráda
…
A pak už máme navždy v ruce nástroje,
jak rozvíjet vztahy a plnit své povinnosti
a zároveň pečovat o své potřeby
Nepřepínat, ale zůstat zapojení a spokojení
všichni
Iveta