Vzorec "Dělá mi to naschvál"
Trauma má ten efekt,
že od druhého čekáte to nejhorší
Učíme se to, velmi bolestně, v dětství
…
Dítě se snaží, seč může, aby byli rodiče spokojení,
přesto si jeho traumatizovaní rodiče
téměř vždy najdou něco, co s dítětem
není v pořádku
Dítě neví, že je to princip traumatu
- že v něm rodič, očima traumatu, vidí
špatné úmysly, že si myslí, že mu dítě věci
dělá naschvál
…
A tak, protože ono ví, že nemá špatné úmysly,
že nic nedělá naschvál,
si postupně, ono samo, začne myslet,
že ho rodiče nemají rádi
a úmyslně překrucují informace
Že si promyšleně chystají půdu,
aby se na něj mohli zlobit
ŽE MU TO DĚLAJÍ NASCHVÁL…
A mezigenerační kolečko pokračuje
…
Někteří rodiče mají zranění
snad ve všech oblastech rodinného života,
a tak se na děti zlobí prakticky stále
Někteří mají trauma jen tu a tam
- například otec z okamžiků, kdy svému tátovi
pomáhal něco opravit nebo smontovat
Když se pak sám stane otcem
a se svým dítětem něco montuje,
má pocit, že mu dítě práci kazí naschvál,
je pod vlivem svého vzorce
…
Myšlenka „Dělá mi to naschvál.“
je téměř vždy známkou traumatu
a chybného vzorce myšlení
Iveta