Baví mě dělat věci pro někoho nebo s někým

Malé děti se učí nápodobou

Potřebují podněty, pozornost,

účast rodičů

Nakreslíš ptáka

a dítě to zopakuje

Ukážeš mu, jak louskat oříšky

a čtvrt hodiny pak louská sám

Do skoro prázdné nádoby

dětské zkušenosti

naléváš hlt po hltu

a zároveň jsi jeho prvním publikem,

projekčním plátnem,

na kterém si dítě ověřuje,

že to dělá dobře

a že jeho činnost je

zdrojem tvé radosti

Potřebuje totiž jen

podněty, bezpečí a lásku

A to vše získává

láskyplným kontaktem s tebou

při hře a učení

...

Pokud ho necháš příliš brzy

jeho vlastním silám

„Hraj si s čím chceš“

„Kresli si něco“

„Počkej, až to dodělám,

až se vrátím, až... „

Když nemá

ani tvou pozornost,

ani vedení,

zkusí sáhnout do svého džbánu,

ale brzy zjistí,

že je v něm příliš málo

A pocítí vyčerpanost, nudu,

prázdnotu, tíhu, možná i

pocit neschopnosti

A touží po jediném:

Nějak to překlepat,

než se rodiče vrátí anebo

než si ho zase začnou všímat

Naučí se čekat

a nenávidí čekání

V regresích nebo při hypnóze

pak často vidím,

jak si v takové chvíli dítě

ani nemůže hrát,

pozorností je stále u toho,

kdy se vrátí rodiče, anebo

kdy je to „za chvilku“

...

V dospělosti pak takový člověk

pořád čeká na to,

až partner přijde, až zavolá,

až budou spolu, až mu dá podněty

Tvoření vlastní náplně

je namáhavé, jen jakoby z povinnosti,

a užije si ho téměř jen tehdy,

pokud už dopředu ví, že o tom, co dělal,

bude moci partnerovi vyprávět,

získat jeho chválu, pozornost, body

O samotě, jen v přítomnosti sebe sama,

a pokud je mu pozornost odpírána,

vyhasíná

Bez předem daného plánu a závazků

může dojít až do takového stádia nemohoucnosti

(retraumatizace dětských prožitků),

že touží jen stočit se v posteli do klubíčka

a hibernovat, než někdo přijde

...

Výchova vlastních dětí,

zvlášť pokud se při ní nemůže

velmi těsně propojit s partnerem,

je pro takového člověka za trest

Dny je potřeba jen nějak překlepat,

než přijde partner nebo jiný dospělý,

a tím se vytvoří struktura,

záchranná síť, daná přítomností

a pozorností dospělého

A to nemluvím o těch,

kteří museli v raném věku často hlídat

(někdy skoro vychovávat)

své mladší sourozence

Pro ty se může stát výchova jediného dítěte,

dokonce s hojnou pomocí chův,

nejtěžším břemenem, na které reagují

hibernací

Třeba u mobilu nebo internetu

...

Hledejte své vzorce,

nežijte s nimi v nevědomém svazku,

fixováni na partnera

nebo energeticky plnohodnotnější dospělé

Teprve až si uvědomíte pravdu,

začne vaše cesta k sobě a k dospělosti

Nebude to hned,

ale jednoho dne vám dojde, skutečně dojde,

že žijete život jen sami pro sebe

Že nikdo nepřijde a nevezme to za vás a že to

už ani nechcete

A začnete plnit svůj džbán

sami pro sebe, bez přítomnosti publika

...

Dojde vám, že chvíle s partnerem v módu

„pojďme něco dělat spolu“

„podívej, co dokážu“

byly touhou zaplnit dětské díry,

touhou změnit minulost,

ohlížením se nazpět

A že právě ty okamžiky,

které jste se snažili přeskočit, přežít,

jsou ty chvíle, kdy můžete žít

svůj skutečný dospělý život

Roztáhnete křídla,

abyste se, jen tak z radosti,

proletěli

A v té chvíli přijde i partner,

který bude přirozeně chtít

být vám nablízku