Některá dilemata nemají řešení

Včera jsem mluvila s několika lidmi

- každý z nich měl jiný problém

a zároveň úplně stejný

...

Jeden muž přemýšlí, jestli odejít

z rodičovského domu,

což by ovšem mohlo skončit

nenávratnou ztrátou možnosti

dům jednou zdědit

Jedna žena se nemůže rozhodnout,

jestli odejít od manžela

a čelit samotě

A ještě jiná žena je opouštěna

a nemůže přijít na to, jestli existuje něco,

pro co dál stojí za to žít

...

Ve všech případech

jde o neřešitelný problém

Ani jeden z těchto lidí

ještě není dostatečně ukotven v sobě

Svou identitu, status, bezpečí

zakládají na druhých lidech

a na materiálních statcích

Zároveň ještě nemají dostatečnou

důvěru v sebe a v život

Jakákoliv změna,

která rozvolňuje nebo zpřetrhává

ukotvení k vnějším pilířům jejich existence

se může ukázat být změnou k horšímu

nebo dokonce katastrofou

Může je vrhnout nazpět,

hluboko do dětství,

do pocitů bezprizornosti

a bezmoci

...

Člověk, který ještě nenašel

své místo ve světě, své sebeurčení

a míru všech věcí v sobě,

je dítě

a dítě přece nikdy nevyhodí

ani tu nejrozlámanější hračku

a neodejde s ranečkem do světa

Dítě velmi lpí na jistotách

Různorodost se může odehrávat

jen v doprovodu stabilních

rodičovských postav

anebo v bezpečí domovského prostoru

...

Jak řekl už Albert Einstein,

problém se nedá vyřešit na úrovni,

na které vzniknul

Potřebujete se přesunout výš,

nahlédnout problém z vyšší perspektivy

Jakmile k tomu dojde

- například posílíte natolik,

že už se cítíte bezpeční a naplnění

i bez partnerovy quasi rodičovské blízkosti –

problém sám zmizí

...

Nezdržujte se dumáním nad kroky,

ke kterým vám chybí síla

Objevujte, na kom a čem jste závislí

a proč

Proč vám chybí síla

Pracujte na skutečném problému

a jeho vnější přílepky

- ty rádoby problémy, jako rozchod

anebo odchod od rodičů -

se samy rozplynou