"Něco ve mně umírá"
Něco ve mně umírá,
nevím jak dál,
řeklo mi teď několik lidí,
které opouští partner
Všechno lidé, kteří mají zaměstnání,
které je baví a dobře živí,
anebo úspěšně podnikají,
takže je vyloučeno, že by se
báli o život
v materiálním smyslu
...
Láska je instinkt,
přirozený stav
Popud k vytvoření
i udržení života
Vroucně toužíme být spolu,
s lidmi,
kteří nás přijímají
Být spolu je blaho,
být sám bolí
Jakou radost nám udělá,
když zjistíme, že náš nový známý
má stejnou zálibu,
že máme něco společného,
něco, co nás spojuje
To jen ve vzdoru z nepřijetí
se rádi pyšníme svou jinakostí,
kterou pak rádi pasujeme
na výjimečnost
Po výjimečnosti
či nápadné vnější originálnosti
většinou člověk, který se miluje
netouží
...
Láska je přirozený stav,
nástroj evoluce
Nedostatek lásky
vyvolává poplach, strach,
který vyvádí z rovnováhy tělo i duši
a když je lásky fatálně málo,
je to, jako by přicházela smrt...
Své množství lásky,
kterou umíme přijmout i dávat
si s sebou neseme z dětství
Ten, kdo nebyl v dětství
bezpodmínečně milován,
má ve svém ranečku lásky málo
- nedokáže přijímat, přestože požaduje
a nedokáže dávat, i kdyby stokrát pečoval
A toho mála, co má
se drží jako záchranného lana,
ať jím ten vetchý provaz
jakkoliv smýká o bok lodi
...
Když by měl ztratit i to málo,
co mu partner dává
- pocit, že s ním někdo chce být,
že ho někdo potřebuje a oceňuje -
rozječí se siréna poplachu naplno
Rozbouřená černá hladina se blíží
a pod ní stojaté, mrtvé hlubiny
Už není ani to jediné prodřené lano,
kterého se chytit
Všechno ztrácí smysl
Ještě se může pokusit natáhnout
po šňůrce hněvu, falešné hrdosti,
nějakém náhlém geniálním plánu,
jak se zabavit,
ale šňůrka už mu klouže z ruky...
Sám, navždy sám
To nepřežiju, šeptá mu kdosi
...
To je tunel dětského šoku
z nedostatku lásky,
z odmítání jeho projevů, nápadů,
jeho nevinné spontánnosti
Šok z vnitřní samoty,
kdy jeho přirozené radostné bytí
neplodí měkkost a zář v očích
přihlížejících rodičů
Proč tedy žiju, když to
nejkrásnější, nejzábavnější,
nejdůležitější na světě,
moji rodiče
- ten můj svět sám -
ze mně nemají radost?
...
Jediné, co nám zbývá,
je znovu a znovu se otevírat lásce
Uvěřit, že láska je podstatou všeho
Že každý, úplně každý člověk na světě
touží po lásce,
touží ji dávat a přijímat,
i když mnohdy neví, jak na to,
protože se bojí dalšího zranění
Uvědomujete si,
jak obrovské množství lásky to je?
Všude kolem, pod každou zamračenou tváří,
pod košilí, tričkem
a našeptávačskou vrstvou
strachu
každý touží po TVÉ lásce
a chce tě milovat
Jediné, co musíš udělat,
je rozvázat uzel svého ranečku
a dát se všanc,
znovu a znovu
Svým rodičům,
Svým partnerům
Svým dětem
Svým bývalým partnerům
Svým přátelům
Svým nepřátelům
A všem ostatním