Jak být s lidmi

Jednou ze strategií pro přežití,

kterou může dítě přijmout,

je snaha vyhovět za každou cenu

Nalaďovat se na své rodiče

a rezonovat s nimi

Když takové dítě dospěje,

má za sebou už

mistrovský kurz rezonance

a v kontaktu s lidmi

se, zcela automaticky, přilaďuje

- „nahoru“ i „dolů“ -

ke komukoliv, koho potká

Je pan vrátný „při pondělku“ nevrlý?

Náš člověk solidárně poklesne

Stěžuje si kamarádka hořce na manžela?

Naše žena přihodí pár žetonů

...

Pro tyto lidi je nesmírně těžké

udržet si pocit

nějakého vlastního kontinuálního já

Jsou jakousi pupeční šňůrou

spojeni s každým, koho potkají

a vstřebávají vše, bez rozdílu

Po deseti minutách ve společnosti

depresivního člověka,

klopýtají tmou

Pokud však jejich společník obrátí

a vnese do rozhovoru světlo naděje,

s úlevou si vydechnou

a věří ve světlo

...

Nevím, jestli je na tom líp nebo hůř

dítě, které přijalo strategii

být ve vzdoru, „proti lidem“,

v disonanci

Pupeční šňůra tu je zase,

jen je přicházející signál

okamžitě vyhodnocen

a obrácen do protikladu

Takový člověk hledá, jak být v odporu

Jak se vymezit

Je nastaven na hledání argumentů „proti“,

na nesprávnost myšlenek a pocitů druhého,

na výjimky z pravdivosti řečeného,

na výjimky z pravidla

Toto nastavení je většinou poplatné

okolnostem dětství, kdy bylo dítě

kritizováno a jinak drceno,

ale zcela nepodlehlo a hledá odplatu

...

Asi proto, že bylo moje nastavení

historicky „rezonující s lidmi“,

mám za to, že typ „proti lidem“,

je na tom sice podobně

jako člověk bezbřeze rezonující,

ale v něčem je na tom ještě hůř,

Díky své taktice přežití

je téměř bez šance zažít soulad

Je sám,

většinou s eufemistickou nálepkou

individualista,

kriticky smýšlející člověk,

vlk samotář

a podobně

...

Většina z nás

jistě dnes už nesedí

na jednom z naznačených pólů

Obsazujeme rovnoběžky,

šplháme po poledníku,

hledáme svůj skutečný hlas

Svou vlastní momentální náladu

Svá přání a touhy

Svůj tvar

Své strachy, které nám bránily

být s lidmi v souladu,

být s lidmi pro chvíli v nesouladu,

a nakonec jen být

- bez pupeční šňůry,

vedoucí nás jako loutky

...

Ať už právě v této chvíli

balancujete po provaze

na obratníku kozoroha

nebo si dáváte pauzu na čaj

v Greenwichi,

mávám Vám

Sejdeme se ve středu,

ve svém středu,

každý sám za sebe

a přece spolu

Iveta Havlová

www.ivetahavlova.cz

Štítky:

Výjiměčně dobré čtení
Nejnovější články
Archiv
Tagy
Sledujte Ivetu
  • Facebook Basic Square
  • Twitter Basic Square
  • Google+ Basic Square