Hledání poslání
Ráda při svém přemýšlení používám
jako jednu ze základních pomůcek
hierarchii potřeb (motivačních stimulů) Abrahama Maslowa
Jistě znáte:
fyzické přežití – bezpečí – láska – uznání – sebeaktualizace (seberealizace)
Přičemž vždy musí být uspokojeno nižší patro,
aby se stalo aktuálním patro vyšší
Maslowovi vytýkali ony výjimky,
(kdy například člověk, který nedostal přijetí
od svých nejbližších, skočí hned do nejvyššího patra
a touží stát se proslulým malířem)
Ale ona to výjimka vlastně není
- skutečná touha a potřeba je přijetí
a seberealizace je jen jejím výrazem
Maslowova pyramida je užitečným zjednodušením
vývoje lidských potřeb,
vnitřních motivací člověka
v průběhu jeho dozrávání
...
Několik let jsem se živila koučováním lidí na křižovatce
Lidí, kteří vyhořeli v práci a toužili změnit profesi
Snažili jsme se nalézt onu věc, která stojí
na samé špici oné pyramidy
- své poslání
Tato práce, mimo jiné, způsobila,
že jsem si ke svému koučovacímu know-how
postupně přidala terapeutickou rovinu
Objevila jsem totiž bludiště našich motivací,
starých zapouzdřených zranění,
omezujících mentálních vzorců
a všudypřítomnou snahu sytit své neuspokojené potřeby
ze základních pater pyramidy
horečnatou aktivitou v její střední části nebo na špici
Vývoj tu pak nepřichází přirozeně,
ale chce být jaksi znásilněn, urychlen
...
Lidé, jejichž strach ze světa a nízká sebehodnota
jim neumožňuje ani samostatnou materiální existenci
(a jejich dětský mentální vzorec jim umožňuje
toto čerpat od druhého),
pak vyhledávají partnera, který je materiálně zajistí,
ovšem říkají tomu láska
Lidé, kteří kdysi nenalezli základní přijetí a své bezpečné místo
ve své původní rodině,
pak například hledají bezpečí nikoliv citového přijetí,
ale silného statusu ve společnosti skrze své profesní výkony
Anebo jdou opět cestou „lásky“
a najdou si partnera, který je ve společnosti oblíben a uznáván
a žijí jaksi stínově v jeho závětří, ve stopě za jeho člunem
A tak dále
...
Naše profese , stejně jako naše partnerské vztahy,
pravdivě zrcadlí stupeň našeho vývoje,
protože jsou zároveň primárními nástroji
uspokojování našich potřeb
Proto se do určité doby s klidem na duši
spokojíme s prací, která nám přináší finanční zajištění,
byť by to byla stresující činnost pojišťovacího agenta
Potom už najednou chceme víc
- třeba harmonické vztahy v práci,
jakousi pečující náhradní rodinu
(takové pěstouny, co se usmívají a nakrájejí mi jablíčko)
Později už možná stimulující náhradní rodinu
(pěstouny, kteří mi ukazují svět a najmou mi osobního učitele angličtiny)
Pak už chceme, aby nám naše náhradní rodina dala víc prostoru
pro vlastní kreativitu, pro naši individualitu,
dosáhnout jakéhosi úspěchu a uznání „sám za sebe“
A možná přijde i den, kdy už budeme chtít stát na vlastních nohou
a svůj život a denní aktivity směrovat zcela sami
bez ochranné, ale nutně i limitující, náruče
rodiny = zaměstnavatele
A tehdy často přichází zásadní přehodnocení
celého dosavadního profesního života a hledání sebe,
jaksi víc napřímo
...
Lidé, kteří ke mně přicházejí, jsou ale často
někde ve spodních úrovních pyramidy
Namísto uspokojení
hledáme ochranu
Namísto seberealizace
ve skutečnosti hledáme bezpečí a lásku
Anebo hledáme lásku skrz uznání
Nestoupáme nahoru, vytahujeme se tam
a přitom toužebně hledíme dolů
...
Závěr je stejný, jako obvykle
Neprchejme od svých špatných pocitů
Nezalepujme se náhražkami
Zpomalme, přiznejme si pravdu
a věnujme čas svým vnitřním procesům
Vyčistěme staré rány
Nešplhejme tak zoufale nahoru
Sestupme dolů
a setkejme se se svým ustrašeným dětským já
Až utišíme, uzdravíme svůj vnitřní svět,
do bludiště zasvitne slunce
a bude jasnější, co dělat
A naše vztahy a práce přestanou být
šplhací tyčí,
ale budou světlým, rozlehlým místem radosti
a klidného uspokojení
Iveta Havlová
www.ivetahavlova.cz