Ještě o závislosti

15/06/2017

Včera jsem napsala příspěvek

Věčný sen o dokonalé lásce

Možná se mýlím,

ale z útržků vět, malých poznámek na okraj,

výběru slov... zachycených v terapiích

se mi začíná skládat obrázek matky,

která je laskavá, na dítě se těšila

a přesto nebyla dobrou mámou

Přesto zasela do tělesné paměti miminka

vzpomínku na velký nedostatek

či na okamžiky ráje, narušované

obdobími prázdna, sucha a zoufalství

Toto miminko je pak dalším adeptem

na snění o dokonalé lásce,

na závislost

...

Matkou, o které mluvím,

je submisivní matka

nebo dokonce matka – oběť

V pozdějším věku dítěte, na který už má

daný člověk vědomé vzpomínky,

se projevovala měkce, nekřičela

Byla jen zavalena péčí o domácnost,

unavená snahou nerozčílit otce

(Cos to udělal, zbytečně jsi tátu rozčílil!),

unavená dětmi: Ach, děti moje,

vy mi dáváte...

...

Žena, která nemá sama sebe,

která je vyčerpaná sloužením ostatním

či společenskému ideálu

Která neumí stanovit hranice své matce,

manželovi...

nemá dost energie a duševní síly na to,

aby se vyrovnávala

s vnějšími i vnitřními otřesy

Nemůže tu pro miminko plně být

či mu dokonce tělíčko

skrápí hořkými slzami

A miminko není pytlíček mouky,

má ve svých nervových drahách

zabudován seizmograf, barometr,

později maličký videorekordér

Pamatuje si

- byť se později snaží zapomenout -

ty náhlé změny počasí

či trvalou polotmavou depresi

svého mateřského vesmíru

...

Nejen nechtěné děti,

nejen děti chladných matek,

nejen děti zcela zoufalých matek,

nejen děti, kterým se narodil sourozenec

příliš brzy – po roce, dvou, třech...

Dokonce i děti smířených

masochistických matek,

které se k dítěti utíkaly pro teplo,

trpěly nedostatkem,

neklidným, nestálým „počasím“

...

A, věřte mi, tento záznam v těle

vyrábí pak v životě něco zcela jiného,

než zdravou archetypální vzpomínku

na ráj symbiotického žití s mámou

Člověk, který prošel zdravým vývojem,

má nejspíš v těle uloženo cosi

jako šťastnou jistotu a klidné očekávání,

zatímco člověk z děravého ráje

je plný spalující touhy, bolesti

a strachu ze samoty či opouštění

...

Žena, která si neumí pořídit štěstí

a naplnění pro sebe,

nemůže být dobrou matkou,

nevytvoří bezpečný a stabilní ráj

Jak být ve šťastné symbióze s někým,

kdo není šťastný?

Je to jako byste smísili

čirou a zakalenou kapalinu a doufali,

že výsledek bude čirý

...

Pochopit, co do mně bylo vloženo,

je první krok k uzdravení

Nejmenší šanci ozdravit svůj život

mají ti,

jejichž věty začínají slovem

„On“ či „Ona“... partner či partnerka

On – on – on

Ona – ona – ona

slýchám na začátku terapií a kurzů

Až později lidé začínají chápat, že není nic,

než já, můj vnitřní svět, má očekávání

a mé strachy, které mi přikazují trpět a

držet se toho, co mám, ať je toho jakkoliv málo

a že i ten nedostatek

si vlastně vyrábím

...

Ani tady nenapíšu jednoduchou radu, jak na to

Vlastně ani přesně nevím, co se to

přesně děje

Proč s ubíhajícími týdny terapie či kurzu

s každou další sebereflexí, cvičením,

zpětnou vazbou ode mně i kolegů na kurzu,

se život začne uklidňovat a projasňovat

Proč člověk nakonec uvěří, že není nic,

než jeho vlastní zdroje

Že spoléhání se na partnera je šalebná cesta,

cesta, která ač může začít slastně,

vždy skončí nedostatkem

...

Teprve v okamžiku, kdy se tato

notoricky známá informace,

skutečně propíše do psychiky

a zboří domeček z karet vysněného ideálu,

teprve tehdy začíná dospělost

 

Iveta Havlová

www.ivetahavlova.cz

Sdílet na Facebook
Sdílet na LinkedIn
Please reload

Výjiměčně dobré čtení

Včera se mě zeptal kamarád,

jak se pozná (psychicky) zdravý člověk

Tady je pár rysů,

které já osobně považuji za významné

...

Takový člověk

dělá věci, které...

Psychicky zdravý člověk

26/03/2017

1/1
Please reload

Nejnovější články
Please reload

Archiv