"Dokonalí" rodiče
DOKONALÍ RODIČE
Občas píšu o „dokonalých“ rodičích
O rodičích, kterým se v dětství dostalo
křivdy nebo ponížení,
a tak se rozhodli, že už nikdy
nebudou nejhorší
... že raději budou rovnou nejlepší
Že musí nejlíp vypadat
Mít tři vysoké školy,
Kariérně to dotáhnout až na vrchol
(anebo aspoň prohlašovat, že by mohli,
kdyby chtěli)
A, hlavně, mít vždy pravdu,
případně taky pravidelně sdělovat,
za co všechno jim dítě vděčí
O těchto rodičích ale dnes psát nechci
...
Chci psát o matce, otci nebo rodičovském páru,
kteří se rozhodli,
že dají dítěti vše, čeho se jim samým nedostalo
a ochrání ho před vším zlým, čím oni museli projít
(hádky rodičů, větrané nevěry, tresty...)
... a dotáhnou toto předsevzetí do extrému
Dítě je pak vždy na prvním místě
(Nedávno to jedna žena vyjádřila slovy:
Já jsem byla tady - dlaň ve výšce,
a oni tady - dlaň podstatně níž)
Dítěti se plní jakékoliv přání,
ale hlavně se před ním neventilují
žádné negativní emoce,
neobjeví se ani zárodek konfliktu
Rodiče jsou dokonalí, andělé
Popřípadě je takovým andělem
jeden z rodičů (například matka),
se kterým se pak dítě identifikuje
...
Vypadá to krásně,
až na to, že je to iluze
Podobně jako Siddhártha Buddha do svých 29 let
nepoznal ošklivost, nemoc a stáří,
i toto dítě je jen málo připraveno
na reálný svět
Rodiče mu předali vnější vzor, jak být andělem,
ale opomněli ho vybavit vědomostí o tom,
kolik toho v sobě potlačovali
a také o tom, že takové chování bylo možné
jen proto, že měli velmi silnou motivaci
pramenící ze specifických okolností jejich dětství
...
Dospívající dítě a posléze dospělý
má tedy stále před očima vzor žádoucího chování
a stojí před úkolem, jak ho napasovat
na svůj vnitřní svět
Na jednu stranu je zvyklé být na prvním místě,
na druhé straně, s nástupem dospělosti,
bude možná cítit potřebu následovat vzor
svých rodičů,
být andělem v lidské podobě
Nevyjadřovat negativní emoce a
být tu pro druhé, obětovat se
Jeho rodiče totiž pravděpodobně
uhýbali před konfliktem
a snažili se zavděčit, nejen doma,
ale kdekoliv
...
A tak si naše dítě nasadí masku a slouží
Dost pravděpodobně udělá kariéru,
protože v sebe určitým způsobem věří,
stejně jako v něj věřili rodiče
(pokud ho tedy nerozmazlili
i absolutním odmetáním překážek,
které teď neumí překonávat)
Není ale, ani základně, vybaveno
na zvládání konfliktů
a pod maskou anděla roste vnitřní tlak
Ten nemůže necítit,
a tak se rodičovský ideál
- onen plochý obraz, který rodiče načrtli -
stává o to víc nepochopitelným, nedosažitelným
Tento člověk cítí, že je jen
nedokonalou napodobeninou rodičů
...
Na rozdíl od lidí, jejichž rodiče
dávali volný průchod svým emocím
a způsobovali svým dětem různá „příkoří“,
tito lidé nemají nejmenší tušení,
že by na jejich výchově mohlo být něco špatně
Rodiče byli dokonalí, nelze jim nic vytknout,
to tedy znamená, že divný jsem já
... odrodil jsem se, nedosahuji jejich kvalit
... nevím, kdo jsem
... nerozumím lidem
... a zároveň, pořád jen dávám a málo dostávám
...
Pro většinu z nás sci-fi,
přesto jde, podle mého názoru,
o velkou skupinu lidí
Vnějším projevem jsou možná k nerozeznání
od lidí, kteří slouží proto,
že se snažili zavděčit věčně nespokojeným rodičům
(a jsou z nich oddané nejlepší kamarádky,
zaměstnanci pracující zdarma přesčas,
ženy, které si emoce a strasti schovávají pod zástěru),
ale na rozdíl od dětí nespokojených rodičů,
jsou děti „andělů“ mnohem zmatenější
Prostě nechápou, o co tu vlastně jde
...
Navíc, hledat poskvrnku na andělech
(dokonalých rodičích)
se prostě nesluší,
zkrátka to nejde
A tak tento článek vlastně není určen jim
Čtěte ho vy, jejich partneři a přátelé,
a zkuste jim pomalu otevírat oči
Iveta Havlová
www.ivetahavlova.cz