top of page

"Dokonalí" rodiče

DOKONALÍ RODIČE

Občas píšu o „dokonalých“ rodičích

O rodičích, kterým se v dětství dostalo

křivdy nebo ponížení,

a tak se rozhodli, že už nikdy

nebudou nejhorší

... že raději budou rovnou nejlepší

Že musí nejlíp vypadat

Mít tři vysoké školy,

Kariérně to dotáhnout až na vrchol

(anebo aspoň prohlašovat, že by mohli,

kdyby chtěli)

A, hlavně, mít vždy pravdu,

případně taky pravidelně sdělovat,

za co všechno jim dítě vděčí

O těchto rodičích ale dnes psát nechci

...

Chci psát o matce, otci nebo rodičovském páru,

kteří se rozhodli,

že dají dítěti vše, čeho se jim samým nedostalo

a ochrání ho před vším zlým, čím oni museli projít

(hádky rodičů, větrané nevěry, tresty...)

... a dotáhnou toto předsevzetí do extrému

Dítě je pak vždy na prvním místě

(Nedávno to jedna žena vyjádřila slovy:

Já jsem byla tady - dlaň ve výšce,

a oni tady - dlaň podstatně níž)

Dítěti se plní jakékoliv přání,

ale hlavně se před ním neventilují

žádné negativní emoce,

neobjeví se ani zárodek konfliktu

Rodiče jsou dokonalí, andělé

Popřípadě je takovým andělem

jeden z rodičů (například matka),

se kterým se pak dítě identifikuje

...

Vypadá to krásně,

až na to, že je to iluze

Podobně jako Siddhártha Buddha do svých 29 let

nepoznal ošklivost, nemoc a stáří,

i toto dítě je jen málo připraveno

na reálný svět

Rodiče mu předali vnější vzor, jak být andělem,

ale opomněli ho vybavit vědomostí o tom,

kolik toho v sobě potlačovali

a také o tom, že takové chování bylo možné

jen proto, že měli velmi silnou motivaci

pramenící ze specifických okolností jejich dětství

...

Dospívající dítě a posléze dospělý

má tedy stále před očima vzor žádoucího chování

a stojí před úkolem, jak ho napasovat

na svůj vnitřní svět

Na jednu stranu je zvyklé být na prvním místě,

na druhé straně, s nástupem dospělosti,

bude možná cítit potřebu následovat vzor

svých rodičů,

být andělem v lidské podobě

Nevyjadřovat negativní emoce a

být tu pro druhé, obětovat se

Jeho rodiče totiž pravděpodobně

uhýbali před konfliktem

a snažili se zavděčit, nejen doma,

ale kdekoliv

...

A tak si naše dítě nasadí masku a slouží

Dost pravděpodobně udělá kariéru,

protože v sebe určitým způsobem věří,

stejně jako v něj věřili rodiče

(pokud ho tedy nerozmazlili

i absolutním odmetáním překážek,

které teď neumí překonávat)

Není ale, ani základně, vybaveno

na zvládání konfliktů

a pod maskou anděla roste vnitřní tlak

Ten nemůže necítit,

a tak se rodičovský ideál

- onen plochý obraz, který rodiče načrtli -

stává o to víc nepochopitelným, nedosažitelným

Tento člověk cítí, že je jen

nedokonalou napodobeninou rodičů

...

Na rozdíl od lidí, jejichž rodiče

dávali volný průchod svým emocím

a způsobovali svým dětem různá „příkoří“,

tito lidé nemají nejmenší tušení,

že by na jejich výchově mohlo být něco špatně

Rodiče byli dokonalí, nelze jim nic vytknout,

to tedy znamená, že divný jsem já

... odrodil jsem se, nedosahuji jejich kvalit

... nevím, kdo jsem

... nerozumím lidem

... a zároveň, pořád jen dávám a málo dostávám

...

Pro většinu z nás sci-fi,

přesto jde, podle mého názoru,

o velkou skupinu lidí

Vnějším projevem jsou možná k nerozeznání

od lidí, kteří slouží proto,

že se snažili zavděčit věčně nespokojeným rodičům

(a jsou z nich oddané nejlepší kamarádky,

zaměstnanci pracující zdarma přesčas,

ženy, které si emoce a strasti schovávají pod zástěru),

ale na rozdíl od dětí nespokojených rodičů,

jsou děti „andělů“ mnohem zmatenější

Prostě nechápou, o co tu vlastně jde

...

Navíc, hledat poskvrnku na andělech

(dokonalých rodičích)

se prostě nesluší,

zkrátka to nejde

A tak tento článek vlastně není určen jim

Čtěte ho vy, jejich partneři a přátelé,

a zkuste jim pomalu otevírat oči

Iveta Havlová

www.ivetahavlova.cz

Štítky:

Archiv
Sledujte Ivetu
  • YouTube
  • Facebook App Icon
  • Instagram
  • LinkedIn
  • SoundCloud
bottom of page