top of page

Velký učitel Tobík

V dětství jsme se naučili,

že rozrušení nebo negativním emocím našich rodičů

kráčí v patách křik, mrazivé mlčení, výslech, trest

I proto nesneseme pohled na negativní emoce druhého

Na zamračení nebo výbuch druhého reagujeme

stažením, obhajováním se, útokem, pláčem...

Na smutek a slzy, zejména svého partnera a dětí,

reagujeme snahou uklidnit je,

přesvědčit, že nemají proč být smutní,

někdy také zlostí, že nám svým smutkem

působí špatné pocity

Nechceme cítit špatné emoce

a nechceme se ani dívat na „negativní“ emoce

...

Emoce jsou fyziologickým projevem těla

a každá z nich má velmi specifickou funkci

Hněv – vytvoření hranic před narušením zvenčí

Vina – strážce hranic před narušením zevnitř porušením vlastních hodnot

Strach – intuice, posiluje soustředěnost a instinkty, nutné k obraně

Zmatek – signalizuje odpojení od strachu a intuice, ochrana před jednáním

Smutek – uvědomění, že něco končí

a tak dále

Bez kontaktu se svými emocemi jsme slepí, hluší,

dezorientovaní

Nemůžeme činit ani ta nejmenší rozhodnutí

Navíc, z nauky o traumatech víme,

že zadržené, neodžité, emoce

jsou nevybuchlé miny zavrtané do tkání našeho těla

A ti, kdo prošli například regresí nebo somatic experiencing

vědí, jak se tělo i po padesáti letech od zadržení emoce

umí znovu roztřást, dusit se, mrznout... dokud

se proces prožití emoce vlastním tempem nedokončí

...

Na svých kurzech velmi propaguji a učím

nenásilnou komunikaci podle Marshalla Rosenberga

Žádné zastavování nebo válcování emoce druhého

Umožněte druhému odžít si svou emoci,

podpořte ho, dejte mu najevo, že může

a snažte se ho pochopit

Vidím, že jsi naštvaný... že tě to rozčílilo...

Jsi smutný, moc smutný...

Nepotřebujete se obhajovat, útočit, přesvědčovat,

buďte tam v té chvíli pro druhého

Pokud mu umožníte kontakt s emocí,

projde jí rychle a očistně

a zruší se momentální napojení na starší trauma,

pokud bylo příčinou emoce

Člověk se pak přeladí zpátky do dospělého módu,

do současného okamžiku,

a je schopen vnímat situaci uvolněněji,

být smířlivější, znovu se usmívat

Dokud ovšem sami nemáme jistotu v sobě,

dostatečně pevné hranice,

dokud s sebou vláčíme chronický strach nebo pocit viny,

je pro nás nesmírně těžké

emoce druhého přijímat

...

Tuhle u nás byl Tobík, osmiletý klučík z rodiny,

kde s emocemi umějí zacházet

A ačkoliv se s manželem a dětmi s různými situacemi a emocemi

vyrovnáváme, oproti stavu před lety, přímo ukázkově,

Tobík má klid, nadhled a zájem o druhého

prostě v krvi

Hráli si v pokojíčku

a mladšímu synkovi se stala nějaká křivda (je nejmladší z party)

a ještě se k tomu bolestivě bouchnul do nohy

- výsledkem byl pláč a úprk směr maminka...

Tu se mu ale postavil do cesty Tobík

(který byl de facto spolupachatelem křivdy a mohl by

být v pokušení jeho pláč negovat)

a chytnul malého za ruku:

„Bolí tě to, viď?“ (starostlivý, ale klidný hlas)

„Booolííí, uáá, smrk...“ (zvrácená hlava, moc nevnímá)

„No jo, bouchnul ses... ukaž, kde tě to bolí (se zájmem se sklání k noze)

„Uáá...“

„Spadnul jsi nebo ses o něco bouchnul?“

„Spa..aa..dnul...“

„A na co? Ukaž mi to.“

„Na tohle...“ (ukazuje a dostává se zpátky do přítomnosti)

„No jo, aha, a tady pod kolenem, jo?“ (sahá mu pod koleno, ale nerozebírá, jaká to asi musela být ďaha, nevytváří příběh)

„Jo.“ (dívá se a vypadá, že je rád, že se o něj někdo zajímá)

„Uklouznul jsi?“

„Jo.“ (odpovídá, docela věcně)

„A teda tady, jo?“

„Jo.“

„A ještě tě to bolí?“

Malý nakloní hlavu a zkoumá to.

„Ne.“ (říká, jasným, zvonivým hláskem a všechen náboj je pryč)

„No vidíš, tak pojď...“ (říká Tobík povzbudivě, bere ho za ruku a zapojuje do hry)

...

Až se na vás někdo příště rozzlobí

anebo se vám někdo rozpláče

a vás to bude ohrožovat nebo obtěžovat,

myslete na Tobíka

Iveta Havlová

www.ivetahavlova.cz

Štítky:

Archiv
Sledujte Ivetu
  • YouTube
  • Facebook App Icon
  • Instagram
  • LinkedIn
  • SoundCloud
bottom of page