Jsem bavič, proč jsem tak sám?
Všichni jsme někdy potkali baviče
Ať už to byli zlobiví třídní klauni,
rozšafní hospodští vtipálci
anebo intelektuálové s pokerovým fejsem
hovící suchému anglickému humoru
Často mají jednu věc společnou
Byť se na ně ve chvílích skupinové zábavy
upíná většina pozornosti,
jakmile se hovor rozpadne do dvojic,
zůstávají sami
Proč?
...
Důvody, proč se bavič stal bavičem
můžou být různé
Mám klienta, který už jako maličký přišel na to,
že dokáže rozesmát svou stále smutnou maminku
a zakázal si jinou, než usměvavou tvář roztomilého šibala
Jiný svým humorem stále odlehčoval
všudypřítomné dusno
Jiný měl chladné rodiče a v každé volné chvíli
utíkal ven mezi vrstevníky – ti byli jeho jedinou rodinou,
moc na nich záleželo,
záleželo na nich všechno,
tak moc se potřeboval zalíbit...
Ať už jsou původní okolnosti jakékoliv,
pokud máme co do činění s bavičem,
který umí bavit jen skupinu a bez ní vadne,
bývá tu jedna stejná základní linka
...
Takový člověk má malé sebevědomí
To znamená - malé uvědomění sebe samého
a s tím spojený špatný pocit a nejistotu
V dětství zřejmě rodiče nepodporovali jeho individualitu,
jeho spontánní projevy,
možná ho kritizovali,
možná přehlíželi a nezrcadlili, kdo vlastně je
A proto má velmi slabý kontakt se sebou
Tak trochu jako by nebyl
Takový stav je samozřejmě nepříjemný
a nese s sebou stud ze sebe, pocity méněcennosti
Prázdnota, chaos uvnitř mu neumožňuje
být v kontaktu sám se sebou
a, spolu se studem ze sebe,
mu brání navázat i reálný kontakt s druhým
...
Když baví, srší vtipem,
je na chvíli v euforii, šťastný, někam patří,
skupina na něj reaguje
Je to všechno příjemně rozprostřené, neosobní,
nejde o skutečný kontakt a tak je v bezpečí
Hluboko, a někdy ani ne tak hluboko pod tím
je smutek a prázdnota, nereálnost toho všeho
A tak se tento člověk stále musí bát odhalení
Ostatní většinou cítí bavičovu nevyrovnanost
Cítí jeho úsilí, jeho obrovskou touhu po pozornosti,
cítí, že si na nich něco sytí
Že mu vlastně o ně nejde jako o jednotlivce
Můžou se cítit i zneužití
...
V kontaktu jeden na jednoho zůstává bavič
dál neosobní
Zkouší svou formuli na přijetí - bonmoty, exhibici,
to ale druhého unaví, vyprázdní
K baviči se není možné vztáhnout,
je jako had, kluzký, obrněný měňavými sklíčky
A bavič nechápe, jak je možné, že je tak zábavný
a přitom stále sám
A tím se dál snižuje jeho sebeúcta,
začarovaný kruh...
...
Drahý baviči,
zmenši se a začni hledat nejdřív sám sebe
Ztratil ses kdysi dávno a ne svou vinou
Nemysli na skupinu a velké odměny
Obnaž se a jdi za jediným člověkem
a pak za dalším
Buď veselý, buď smutný, zlob se,
chvíli nemluv a poslouchej,
opravdu poslouchej a zajímej se o druhého
Neodpovídej, jen podrž čísi ruku,
stiskni někoho v náruči
Jsi stejně vzácný jako jakýkoliv jiný člověk
a nemusíš pro to nic udělat,
jen zpomalit, jemně vnímat sám sebe
a ukazovat své nitro druhým
Iveta Havlová
www.ivetahavlova.cz