Sen o rovnocenném partnerství

Většina z nás tvrdí, že touží být

v rovnocenném zralém partnerství

„Muž chce být ve vztahu mužem“

„Žena chce být ženou“

Oba chtějí, aby si jich protějšek vážil

Realita však bývá jiná

Kolik deformací může nepovedená výchova

zasít do našich budoucích vztahů v dospělosti!

Pokud mě třeba rodiče v dětství neustále

kritizovali, peskovali, umenšovali mé sebevědomí,

budu si často, podvědomě, chtít najít partnera,

který mi řekne, co mám dělat, co je správně

Pokud na mně byli v dětství tvrdí,

budu hledat svého zachránce anebo, dokonce,

někoho, kdo na mně bude zase zlý, protože věřím,

že musím trpět, aby mě měli rádi

Pokud jsem byl v dětství osamělý, můžu hledat

partnera, který mi jistojistě neodejde

- tedy velmi závislého, slabého nebo nemocného

Kde je pak prostor pro rovnocenné partnerství?

Kde tu jsou dva samostatní lidé, kteří se prolínají

z čisté radosti, ne urgentní potřeby?

V dnešním textu pominu rovinu citové soběstačnosti

a zaměřím se na ostatní roviny nezávislosti

Na schopnost dát svému životu smysl a řád

...

Před časem jsem někde četla větu:

„Větší dává smysl menšímu.“

Jak krásná zkratka vyjadřující vztah rodiče a dítěte...

Malé dítě skoro všechno poměřuje reakcí rodiče

Co mám udělat, aby si mě všímala?

Když udělám tohle, bude se smát nebo mračit?

Čištění zubů, uklízení hraček, oběd, návyky...

to všechno může být otrava nebo dávat velký smysl,

podle toho, jak k tomu rodiče přistoupí

Vlastní svět dítěte ještě nemá pravidla, řád,

vládne v něm nahodilost a chaos,

který rodiče rovnají, pokud možno citlivou rukou,

tak, aby dítě pochopilo a přijalo za své, že

určitý řád je prospěšný a pro samostatný život nutný,

zároveň však, že péče

o své potřeby, zájmy a o svůj domov je radost

...

Někdy to ale rodiče nezvládnou

Například dítě přetěžují

(maličké dítě musí třeba v určitém časovém úseku samo

a dokonale uklidit pokoj nebo denně bez výjimky zalít truhlíky)

a zasejí do něj pocit „Sám to nezvládnu“

Anebo mu třeba mohou sekýrováním

dodržování řádu znechutit

Anebo za něj všechno dělají

Nebo mu svým apatickým nebo ukřivděným

vztahem k životu

neukážou, kde brát pocit smyslu a energii

Neukážou mu svým příkladem, jak si

v hlavním plánu, proudu života dělat radost

a levou zadní při tom

udržovat v pořádku svůj domov, auto, zdraví

Že je to možné dělat s lehkostí a sám pro sebe

...

Člověk pak není plně vybaven pro dospělý život

a stále potřebuje někoho druhého, kdo do něj bude dolévat

energii, pocit smyslu, povely,

hlídat ho, postrkovat, chválit

Idea rovnocenného partnerství

je potom opravdu jen zbožným přáním

...

Zeptejte se sami sebe:

Potřebuji ještě stále někoho „většího“

nebo už jsem sám velký?

Je pro mně jednoduché dodržovat řád, který mi svědčí?

Dokážu sám sobě zajistit pocit bezpečí, hladkého fungování?

Mám zkrátka pocit, že to zvládnu a dělám to rád?

Dává můj život smysl?

Je naplněn převážně smysluplnými a příjemnými činnostmi,

které mě naplňují energií a radostí

a dělám je s chutí sám pro sebe?

Pokud ano, jsem v těchto oblastech dospělý,

pokud ne, jsem dítě a jako s dítětem se mnou bude ve vztahu,

alespoň občas, zacházeno

Iveta Havlová

www.ivetahavlova.cz

Štítky:

Výjiměčně dobré čtení
Nejnovější články
Archiv
Tagy
Sledujte Ivetu
  • Facebook Basic Square
  • Twitter Basic Square
  • Google+ Basic Square
  • Facebook App Icon