Hladová žárlivá žena

Citově hladová žárlivá žena na tom zase není tak zle

Pokud ví, že má hlad, z logiky věci to znamená,

že zažila sytost

Ví, jaké to je být citově naplněna

Její matka byla zřejmě, aspoň občas, vřelá,

věnovala holčičce výlučnou pozornost,

kterou dítě ztratilo až později

Často narozením mladšího sourozence

a matčiným nezvládnutím situace

- ta je totiž bez pomoci dalšího dospělého

zvládnutelná jen těžko

Dítě prostě přijde nejmíň o padesát procent pozornosti

a musí se s někým dělit o lásku

Mluvím o ženě, ale stejně tak fungují i muži

...

Člověk, který v dětství vřelou náklonnost nezažil

většinou o svém hladu ani neví

Může si ho uvědomit nakrátko během zamilování,

aby se pak opět začal pomalu stahovat

do železných kamen svého vnitřního žaláře,

jak o tom krásně píše Heinz-Peter Rohr

...

Hladová žárlivá žena bude toužit

po cituplném muži, pro kterého by byla

tím nejdůležitějším na světě

Její zranění ji žene do extrému, takže bude bažit

po velkých slovech, velkých důkazech lásky

a tuto míru vzletnosti, exaltovaného nadšení

jí může poskytnout jen stejně hladový muž

...

Hladoví muži mají bohužel tu nevýhodu,

že jsou tak trochu jako ona sama

Obávají se zrady, opuštění, požadují velká gesta

a když mají pocit, že už nemají pozornosti

tolik jako dřív,

spadne jim na hlavu stokilové závaží

jejich traumatu

Ve volném pohybu a koníčcích své milované

vidí potenciální prostor pro zradu,

cítí svůj deficit a poté, co marně vyzkoušeli různé cesty,

jak se opět přiblížit a cítit se v bezpečí,

se poohlédnou po milence nebo alespoň

jakékoliv něžné pozornosti opačného pohlaví

A tak se hladové žárlivé ženě většinou vyplní

její nejhorší noční můra

...

Jak naše hladová žárlivá žena,

tak náš hladový žárlivý muž

si po této bolestivé zkušenosti

zkusí najít někoho citově ploššího a stabilnějšího

Ten však nemá kapacitu uspokojit jejich hlad

Takže zatímco s citovějším protějškem

zažíval hladový žárlivost,

s méně citovým (bezpečným)

prožívá dvojnásobně svůj hlad

...

Na to žena (pro zjednodušení mluvme opět o ženě)

většinou opět zareaguje stejně jako kdysi,

když byla ještě dítětem

- nejdříve hysterií a nároky

(hysterie je projev strachu ze ztráty)

a později ochladnutím, odstupem

Případně, pokud se jí kdysi v rodině někdo ujal,

otec, dědeček, babička, strýc...

a má v sobě zkušenost náhradního uspokojení,

možná dokáže netrpět dlouho a sáhnout po náhradě

Pokud kdysi okolo nikdo jiný, než máma nebyl,

bude v dospělosti pravděpodobně trpět déle

a sáhne k různým kompenzacím

na nižší než citové úrovni

(vyčerpávání těla, jídlo, alkohol, placený sex...)

...

Tyto fáze se budou v životě stále střídat:

euforické uspokojení – první známky úzkosti –

narůstající hlad – ochladnutí – kompenzace –

další hledání ...

Někdo může dokonce vstupovat do života

v životní strategii méně hladového člověka,

který své zranění vytěsnil a

svou touhu potlačil, pohřbil...

... ale působením citlivějšího partnera

se postupně ozdraví

a postoupí do ligy hladových žárlivých

...

A to je jen jedno zranění!

K tomu může ještě přistoupit trauma

z autoritářského rodiče,

takže náš hladový žárlivý člověk bude sice

u necitlivého partnera (byť hladov) v citovém bezpečí,

ovšem pod nevybíravou palbou kritiky, tvrdosti,

někdy i fyzické

- a tudíž opět v nebezpečí

A bude si lámat hlavu tou záhadou,

jak to, že jsou jeho partneři (partnerky)

buď žárlivá torpéda anebo necitliví zatvrdlíci

Buď mají „citu“ moc anebo žádný

...

Ten, kdo byl v dětství citově nasycen a v bezpečí,

bude si tento stav vytvářet i v dospělosti

Kdo nebyl, bude si vytvářet to, co zná a očekává

Třeba pocity intenzivního uspokojení

střídané okamžiky obrovského hladu a zoufalství

Anebo setrvalý pocit lehkého hladu

Anebo zimu, šero a prázdno

...

Jediné, co nám zbývá, je důkladně poznat

svá zranění, jejich spouštěče

Pracovat na léčení zranění, rozšiřovat množinu

činností, vjemů, přátel... kteří nám navozují

pocit spojení, tiší náš hlad,

abychom nebyli závislí na jediném zdroji

a nezažívali tak velké výkyvy

A k partnerovi potřebujeme být zcela otevření

Vyprávět mu, a on vám, o části vaší osobnosti,

která se pořád cítí být malým odstrčeným dítětem

(ano, největší šance k ozdravení je s druhým citlivým)

a společně vymýšlet signály, pomůcky, cesty,

jak si v okamžicích strachu pomáhat, podržet se

Pochovat v náruči partnerovo vystrašené vnitřní dítě,

ujistit ho, že na něm záleží, ukolébat ho ke spánku

a pak spolu zase kráčet ruku v ruce

v ještě větší důvěře a intimitě lidí,

kteří společně prošli požárem a potopou

dětského strachu z opuštění a smrti

a znovu se zrodili ze sebe navzájem

Iveta Havlová

www.ivetahavlova.cz