Čekání na pohyby

28/09/2017

Pokud byla výchova dítěte necitlivá, příliš autoritativní

anebo vzbuzovala u dítěte

pocit vlastní neschopnosti z jiných důvodů

- například rozmazlování, úzkostnosti rodičů

nebo obav matky z osamostatnění dítěte -

zanechá dítě prozkoumávání světa a svých pocitů

a přenechá výběr aktivit rodičům

Čeká na to, co mu bude dovoleno

a snaží se to provádět „správně“, aby se rodiče nezlobili,

případně ho pochválili

...

Léta běží a naše dítě si dost možná všimne,

že kamarádi mají doma větší volnost a důvěru,

že existují i jiné možnosti, jak žít

a začne proti rodičům a jejich příkazům revoltovat

Na samém jádru jeho vzorce chování to ale nic nemění

Stále je odpojeno od svých přirozených impulzů

- od zvídavosti a vnímání svého těla a přání

Pokračuje fixace na rodiče (a autority),

pouze namísto poslušnosti tu nastoupil vzdor

Dítě samo nevytváří „pohyb“,

čeká na pohyby zvenčí a na ty reaguje

Převedeno do obrazu z jiného prostředí

- není spisovatelem, hudebníkem, režisérem,

ale literárním, hudebním nebo filmovým kritikem

...

Přijde dospělost a je tu nová postava

představující jeho určitou závislost - partner

Po úvodní etapě vztahu, kdy se v zamilovanosti

na chvíli odváže

- je totiž nadšený z nových začátků a plný síly -

se opět projeví staré vzorce

Jeho prázdnota, rutinnost, schématické prožívání

a taky obě protikladné síly

- potřeba být postrkován a vzdor proti postrkování

Čeká na pohyby, které iniciuje partner

a pak proti nim protestuje nebo tiše vzdoruje

...

Může se stát, že tento člověk nakonec vykoná

svůj poslední akt vzdoru a partnera opustí

Prázdnota a letargie, které na něj pak dolehnou,

bývají někdy zdrcující

Chybí tu ono tlačící vozidlo,

proti kterému se můžu vymezit opačným činem

- místo A udělat B, anebo alespoň A s čárkou,

přičemž ale nemusí vymyslet ono A

Nejde o to, že by tento člověk neuměl cokoliv vymyslet

– akademicky A vymyslí, ale nemá k němu žádný vztah,

je to jen platonická možnost (jít si zacvičit, zasadit kytky...),

jeho tělo a mysl je ale odpojená, neangažovaná

Potřebuje další impulz od někoho zvenčí,

aby tento světle šedý tvar, potenciální pohyb

plasticky vystoupil z onoho moře nekonečných možností

a náš člověk se sám nemusel ani rozhodovat,

ani hledat motivaci a sílu tuto věc vykonat

...

Jsme tedy odpojeni od svých přání,

od nastavení na vyrábění si radosti

a tím od motivace a pocitu síly

Chceme být třeba zdraví a krásní

a řekneme si, že budeme cvičit

Nevíme ale, jaký pohyb nám dělá dobře

a v jakém prostředí, případně s jakými lidmi,

nás pohyb baví

Nedostatečně jsme experimentovali se svým tělem a životem,

nedostatečně naplno ho žili,

a tak třeba nevíme, že nejvíce radosti by nám způsobilo

jít každý den ráno pěšky 5 kilometrů do práce

- proti životu vzdorujeme, a tak se z postele vždy vykulíme

na poslední chvíli, vše děláme na poslední chvíli

jakoby v protiproudu,

a proto nám třeba příklad s pěšími túrami do práce

může připadat zcela nerealizovatelný, absurdní

A tak si řekneme, že začneme běhat nebo chodit do posilovny

a hledáme cesty, jak se přinutit k disciplíně

Třeba se zapíšeme na závod a pak už holt musíme makat

a máme z toho třeba i radost,

protože jsme alespoň vybředli z letargie

Ale na další závod se už možná nezapíšeme,

protože vlastně neběháme až tak rádi a ještě ten stres...

...

Neznáme taky dost své tělo a sami sebe,

a tak se neumíme věnovat dlouhému energizujícímu sexu,

který je sám o sobě radostným a omlazujícím cvičením

Dost možná, že i ten sex vnímáme do určité míry

podobně jako vše ostatní – útrpně, jako něco, co musím

...

V dospělosti už se tomu ani nedá říkat vzdor,

je to prostě sabotáž sebe sama

Představuji si ji jako poťouchlého opičáka,

který nám sedí na rameni a gratuluje si,

jak je mazaný a svobodný

Zatímco na noze má do krve zadřený

řetěz

...

Navázat znovu spojení se svým tělem, zvídavostí,

dětskou duší dobrodruha,

je jeden z největších úkolů, které znám

Je to jako učit se znovu dýchat a chodit

Cesta od Musím – přes Nechci – Můžu -

- Možná bych chtěl zkusit, ale nejsem si jistý –

- až k Chci a Udělám sám pro sebe

je dlouhá a lemovaná neúspěchy a částečnými úspěchy

...

Začněte nejdříve vnímat, jak dýcháte, jak se pohybujete,

přejděte k experimentování s různými aktivitami

bez velkého plánování, na základě impulzu

Neplánujte dosažení určitého výkonnostního stupně,

všímejte si důkladně svých pocitů

Buďte s aktivitami, zvířaty, přírodou sami,

nefoťte, nic nedokumentujte a nevyprávějte

o svých aktivitách přátelům

Jinak se vám nepodaří být skutečně na rande

s tím, co děláte, budete odpojení

Neusilujte o dlouhodobost, o žádné cíle,

nepředplácejte si permanentky, aspoň dokud se léčíte

Potřebujete se znovu naučit našlapovat

v onom posvátném prostoru vlastní spontánnosti

Bez tlaku a bez záruk

 

Iveta Havlová

www.ivetahavlova.cz

Sdílet na Facebook
Sdílet na LinkedIn
Please reload

Výjiměčně dobré čtení

Včera se mě zeptal kamarád,

jak se pozná (psychicky) zdravý člověk

Tady je pár rysů,

které já osobně považuji za významné

...

Takový člověk

dělá věci, které...

Psychicky zdravý člověk

26/03/2017

1/1
Please reload

Nejnovější články