Nic nepotřebuji
Mnoho lidí považuje za ctnost, že od partnera
skoro nic nechtějí, nic nepožadují
Teoreticky to vypadá dobře, ale má to jednu vadu
Tito lidé jsou většinou plní neuspokojených potřeb,
které si sami uspokojit neumějí
Touží po pozornosti, pohlazení, ocenění
Často (aspoň ze začátku) mlčky dělají, co partnerovi na očích vidí,
aby se jim dostalo toho, co jim tak chybí
Takhle to ostatně dělají už od dětství
Jiní lidé zase už od dětství nevěří, že pohlazení získají
a snaží se nic nepotřebovat... zahořkle, ale hladce, fungovat
...
První skupina lidí (stále toužících)
tudíž dělá jen to, za co tiše čeká uspokojení od druhého
Druhá skupina lidí (kteří už touhu pohřbili)
dělá zkrátka to, co se má, co je „správné“
Oba tábory se však svého hluboko uloženého
pocitu neuspokojení tímto způsobem nezbaví
Partner totiž většinou nedělá to, co si toužící tak toužebně přejí,
ani to, co si „netoužící“ toužebně přeje tak hluboko,
že o tom už ani sám neví
A tak si repertoár svých aktivit
obě skupiny lidí doplňují činnostmi, jejichž jediným cílem je
na neuspokojení zapomenout nebo ho něčím přelepit
(různé závislosti, zahlcení prací, studiem, informacemi, zábavou...)
Nic z těchto náhražek, dokonce ani ty „bohulibé“,
však nejsou přímou odpovědí na uspokojení
jejich skutečných potřeb,
proto nemohou trvale uspokojovat
Vždy se nakonec po čase objeví pachuť, kocovina, prázdnota
...
NIC NECHTÍT NENÍ DOBRÁ STRATEGIE
Dokonce není udržitelná ani na povrchové rovině,
alespoň pro toužící typy
Jde vždy ruku v ruce s občasným výbuchem,
kdy naopak sršíte požadavky a odsouzením partnera,
případně s útěkem a sycením se jinde
... někde, kde vám jde vznášení požadavků snadněji,
než v hlavním vztahu, který příliš sugeruje
váš původní vztah s mámou
...
Pocit uspokojení ze života,
určité tělesné naplněnosti, pocitové a citové naplněnosti,
vzrušení z možností, které mi dává mé tělo a existence,
však potřebuji mít sám o sobě, bez přičinění partnera
(byť by to přičinění mělo spočívat v jeho pozornosti,
sledování mých aktivit a tichém ocenění – i to je dětský návyk)
Pokud schopnost dosahovat pocitu naplnění sám nemám
(kvůli traumatům a omylům ve výchově),
jsem do značné míry závislý na svém partnerovi,
do kterého si „toužící“, chtě nechtě, fixuje představu o naplnění,
kterého se mu kdysi nedostalo
...
Spíš než na naplňování partnerových potřeb výměnou za odměnu
se ale potřebujeme partnerovi odhalit, říci mu o své prázdnotě
a požádat ho o pomoc s naším objevováním sebe sama
Říct si jednak o to, co potřebuji napřímo
(občasné pohlazení, „ucho“...)
a zároveň se s ním domluvit, že mě bude láskyplně vracet
k sobě samému
Jemně mi připomínat, ať se zamyslím, procítím,
co bych chtěl v dané chvíli opravdu dělat,
co by mi udělalo radost, co potřebuji
Bude mně povzbuzovat ke zkoušení nových věcí,
k objevování svého těla, preferencí,
k získávání široké palety interakcí se světem
Tuto fázi vývoje jsem totiž kdysi,
kvůli deficitům v původní rodině, přeskočil
...
Pokud si ani neuvědomím, co skutečně potřebuji,
co můžu pro sebe udělat sám a co pro mně může
(pokud mne vyslyší) udělat partner,
pak mě nebaví a obtěžuje sex, vztah, práce, život...
Neznám se a tak nevím, co by mně bavilo při milování
anebo nemám odvahu to říct
Nevím, jaká práce by mně bavila
nebo si od ní a od života troufnu chtít jen málo,
nevysochám si je postupně podle svých přání
...
Nebuďte jen prodlouženou rukou partnera,
předjímáním jeho tužeb a pohybů
výměnou za hypotetickou odměnu, že vás
partner obejme a zastaví traumatický třas
osamělého dítě uvnitř vaší psychiky
Hledejte své pohyby, své vlastní pocity, uspokojení
Slunce na kůži, jemné vrnění vaší páteře při svižné chůzi,
propojení se smysluplnými činnostmi, do nichž můžete
vložit své barvy, své tvořivé síly
Propojení s širším okruhem lidí
v příjemné, něžné nebo veselé, vzájemnosti
...
Je to skoro jako naučit se psát levou rukou
a ještě pozpátku
Nebude to hned
Ale všechno začíná přesměrováním pozornosti
od druhého k sobě,
což je vždy zároveň přesměrováním Z BEZMOCI
= Dělám, abys možná pro mně něco udělal, když tě to napadne,
do určité ZÓNY MOŽNOSTI
= S pokorou prosím, abys pro mně něco udělal, když budeš chtít,
až do dospělé zóny REALIZACE MOŽNOSTÍ
= Dělám pro sebe i pro tebe to, co chci a dělám rád
Iveta Havlová
www.ivetahavlova.cz