Sociální porod
Na samém začátku jsme s mámou spojeni,
- dýcháme mámu, jíme mámu, žijeme mámu
Porodem se toho tolik nemění
- dál jíme mámu a žijeme
dvojjedinou identitou s mámou
...
Časem, nejdříve kolem druhého roku,
ale většinou mnohem později,
se na scéně jako důležitá postava
objevuje i táta
a kolem třetího roku věku se začíná vyjevovat
ještě jedna postava –Já
...
Jak silné a svobodné já postupně vznikne
záleží, mimo jiné, na tom,
jak autonomní životaschopnou jednotku
spolu rodiče tvoří
Jestli nejsou citově nenaplnění
(svými rodiči a tedy i sebou navzájem)
či přetížení
(jako třeba matky samoživitelky nebo nedosycení rodiče,
kteří si pořídili mnoho dětí v naději na dosycení)
Pokud rodiče nejsou citově a materiálně
zcela soběstační,
začnou pro své potřeby využívat dítě
...
Takoví rodiče nebo jeden z nich
si potom celou bytost dítěte a jeho život
přivlastní
Dítě musí být oporou, k dispozici,
nebrat ohled na sebe,
být tu pro (častěji) svou matku,
někdy i otce
...
Většinou nikdo netuší, co se vlastně děje
a dnes už dospělá sestra třeba vypráví,
jak matka vyhazovala z domu šestnáctiletého bratra
a pak pro něj posílala otce
Ve skutečnosti matka nebyla (z důvodu svých zranění)
schopna navázat plnohodnotný citový partnerský vztah
s otcem,
a tak si „partnera“, emoční oporu, udělala ze syna
V okamžiku, kdy začal stávkovat,
se rozhořelo drama a vyhození syna z domu byla
- ze strany matky -
vlastně typická milenecká scéna
...
Ještě o něco častější je zneužívání dcer
- jejich pracovní síly a citové kapacity
Matky, které nejsou schopny vést
spokojený partnerský život,
sytit a realizovat se ve svazku s mužem,
upnou celou svou pozornost na dítě
V útlém věku dceru (syna) dusí svou opičí láskou
a později požadují její pomoc, pozornost, přítomnost
Požadují, aby se jim i dospělé děti svěřovaly,
aby byly nejlepší kamarádky a
zasahují do jejich života
Často se dokonce nepozorovaně snaží
rozvrátit, anebo alespoň ovládat, jejich vztahy
Dcery pak s manželem jezdí za maminkou
skoro každý víkend
Manžel seká trávu, dělá drobné opravy,
sklízejí ovoce
a poslouchají matčiny nářky nebo rady
...
V okamžiku, kdy chtějí frekvenci svých návštěv snížit,
nebýt plně k dispozici, zastat se svého partnera...
přichází rozkol
Nejsou výjimkou věty typu "Velmi jsi mě zklamala."
"Už nejsi naše dcera."
U silně traumatizovaných rodičů jsem se setkala
i s proklením dítěte anebo větou:
Měla jsem ti škubnout krkem, hned jak ses narodil
...
I pro rodiče, kteří jsou duševně vyzrálí a
mají kapacitu pro partnerský vztah,
je těžké nesytit se do určité míry u svých dětí,
které je milují a jsou k nim nekritické
Vypustit je v období dospívání a mladé dospělosti
do světa, dát jim svobodu
a znovu se vrátit k budování partnerského vztahu,
bývá často těžké
Říká se tomu sociální porod
a je nezbytný k tomu, aby se z dítěte mohl stát dospělý,
který se dívá dopředu, buduje si vlastní život
a není svázán stálým otáčením se do minulosti
a péčí o nenaplněné potřeby svých rodičů
Tito mladí dospělí už mají závazek
k vlastnímu životu a svým budoucím dětem,
je nutné nechat je jít
...
Pokud sociální porod neproběhne
(matky samoživitelky a další přetížené, ukřivděné,
nedosycené matky či otcové),
život dítěte se nemůže plnohodnotně rozběhnout
A dítě bohužel nechápe, že má právo jít
Všude kolem se vznáší oblaky nesprávně položených
etických otázek a pocitů viny
„Je to jednou moje máma...“
„Co s ní bude?“ „Potřebuje mě.“
...
Můj názor je, že zachraňování
lidi BRZDÍ
Váš „partnerský“, někdy až rodičovský, vztah
s vlastními rodiči,
je brzdí
Neumožňuje jim dospět, převzít za sebe a své pocity
plnou zodpovědnost
A vás okrádá o vlastní život a konzervuje vás
v roli dítěte
...
Každý porod bolí, i ten sociální,
ale za ním, tam někde venku,
na vás čeká další etapa života
- dospělost
Iveta Havlová
www.ivetahavlova.cz