Něco důležitého chybí
Je všeobecně známo, že pokud nám rodiče
nedávali dostatečně najevo svou lásku
vřelým fyzickým kontaktem
a srozumitelnými slovy
(de facto něžné „Ty jsi taková koza Róza!“ nestačí),
člověk pak v dospělosti od partnera
často očekává stálá ujištění a velká gesta
...
Sama jsem ale netušila, jak hluboko
jdou naše pocity prázdnoty, pocity, že něco chybí,
(ty pak způsobují touhu po citových dramatech),
dokud jsem neprošla regresí na toto téma
Přišla jsem se zadáním, že mi v určité životní situaci
něco nedefinovatelného chybí
Že se všechno zdá v pořádku, ale jako bych si přála
větší citovou odezvu svého partnera
Ta ale byla přitom dostatečná a cokoliv silnějšího
by bylo spíš na škodu
...
Jak už to v regresích bývá, zavřela jsem oči
a vybavila si onen pocit, že něco od partnera chybí
Neuběhla půl minuta a byla jsem
malé miminko v porodnici
Ležela jsem na zádech, bezmocně se svíjela
a žalostně naříkala
Opuštěná, plná strachu
Po nějaké chvíli přišla sestra,
celou svou bytostí jsem chtěla k ní...
Začala mě přebalovat, úplně lhostejně,
mechanicky... a já náhle cítila
ještě akutnější bolest, lítost, zoufalství
A přesto jsem toužila, aby neodešla,
aby zůstala se mnou... marně
Pak přišla znovu a všechno se opakovalo
Plakala jsem, až už jsem dál nemohla
Jen prázdnota a beznaděj
...
Nakonec jsem se ocitla u mámy,
už jsem ale nebyla to dítě, které porodila
Už jsem měla se světem své zkušenosti...
Když děláte terapie, ve kterých se dostanete
do předškolního nebo školního věku člověka,
většinou u těchto nezpracovaných traumat
narazíte na jeho nedůvěru k matce
„Já jí to nevěřím“ říkají pevně
anebo později s pláčem
Když ale dojdete až do novorozeneckého
nebo kojeneckého období,
nejsou tam ještě slova
Prostě mámu jen necítíte
Jako by mezi vámi byla nějaká clona
Jako byste měli kůži něčím potaženou
anebo spíš, jako by byla přerušena nervová spojení
mezi smyslovými buňkami a jejich rozkódovacími
sestrami v mozku
Prostě jste si vytvořili pancíř, blok
...
Nemůžete se jí ani podívat do očí,
ať jsou jakkoliv blízko
Kdo někdy zažil, jak se chová roční dítě,
jehož máma poprvé a šokem
odjede někam na několik dnů,
ví, o čem mluvím
Děťátko se vyhýbá očnímu kontaktu
a vypadá zcela lhostejně, odpojeně,
nechce se tulit, nechce mámu
Preventivně se obrnilo nechtěním,
prázdnotou
...
Ten náš fascinující vesmír to často zařídí tak,
že právě ti, kteří si v sobě nesou toto zranění
skončí ve vztahu s člověkem, který se chová
podobně jako ona zdravotní sestra
Je to proto, že tito dva mívají stejné zranění,
a proto v období zamilování
vidí mezi sebou spoustu podobností
Často třeba jdou oba za kariérou,
tak trochu nedůvěřují lidem,
možná se nad lidi tajně povyšují
(blok blok blok),
můžou proto chtít bydlet stranou od lidí,
možná oba nemají rádi hromadné
„stádní“ akce a podobně
Stejné zranění vytváří podobné
strategie přežití
...
Po čase ale přestanou věřit i sobě navzájem
Neštěstí své vnitřní prázdnoty
přičtou na vrub partnerovi
a roztočí se kolečko dramat
To když je alespoň jeden z partnerů
aspoň trochu otevřen přijímání
a požaduje vyjádření citu,
který druhý neumí poskytnout
... anebo nechce poskytnout, protože se brání
rétorice partnera, který ho označuje
za příčinu jeho nesmírného strádání
...
Kořeny našeho pocitu, že máme málo citu,
našich pocitů prázdnoty,
kořeny toho, že jsme vůbec v situaci, s partnerem,
který tento pocit, díky svému charakterovému nastavení,
ještě roztáčí...
jsou hlouběji v minulosti, než si myslíme
„Moderní“ porodnice jsou skutečně neštěstí,
zločin proti lidskosti
Žádné miminko by nemělo v prvních chvílích
po přerušení sladké symbiózy s mámou
zažít osamění a lhostejnou péči
...
Ale i toto zranění jde postupně zhojit
V naší mysli se dávné porodní zážitky
nestaly dávno
Leží jen malé bliknutí pod provozní úrovní mysli
a lze s nimi pracovat
I miminko Ivetka
nakonec svou mámu začalo cítit
... že ji máma láskyplně koupe, maže olejíčkem,
kojí a dívá se jí krásně do očí...
A nakonec usnula v onom sladkém stavu Nirvány,
slastného spočinutí
bez nejmenšího vlásku napětí,
do kterého se v posvátném spojení s mámou
dostávají všechny přirozeně narozené,
s láskou přivítané a milované děti
Iveta Havlová
www.ivetahavlova.cz