Svěrací kazajka narcismu
Včera se mně někdo zeptal na narcismus
Je to široké téma a když přemýšlím, co říct,
co zdůraznit na téma, o kterém se mluvívá
s největším despektem,
pak asi to, že tito lidé jsou zavřeni
v té nejtemnější kobce, kterou si umíme představit
a ve skutečnosti velice trpí
Byť je toto utrpení většinou velkým úsilím
udržováno těsně za hranicí vědomí
...
Na počátku je, jako vždy, narušený vztah
k rodičům, většinou matce
Chlad, direktivnost, manipulace,
popírání skutečných potřeb dítěte
V důsledku toho se vyvine jen velmi slabý
(nebo vůbec žádný) cit pro to, kdo vůbec jsem
Jasné je jen to, že takový, jaký jsem,
jsem nepřijatelný
- maminka ze mně nemá radost,
pokud se nesnažím změnit a plnit její požadavky
Dítě cítí velké stlačení, otupení vlastního já
(protože jen to, co je rodiči přijímáno,
se může zdravě rozvíjet)
Nepřijetí velmi bolí a snižuje jeho hodnotu
...
Tyto pocity jsou k neunesení, a tak je začne
postupně potlačovat, zamrzá, odlidšťuje se
Sám sebe nemůže vnímat jako někoho
zcela bezcenného, a tak si alternativně
začne pěstovat jakýsi velikášský obraz sebe sama
Protože je to ale obraz umělý,
přináší mu sice výhody,
ale ne skutečný prožitek a hluboké uspokojení
Pod touto nafouknutou bublinou je prázdnota,
která zespod škrábe do zlatého povrchu
Proto je potřeba ještě více pracovat
- perfekcionismus a pracovní výkon
jsou jeho nadějí i bídou
a stejně tvrdě je požaduje i od druhých
...
Narcista se neumí (nemůže umět)
mít skutečně rád,
a proto se nesmí splést, udělat chybu
Pokud ji udělá, dostaví se záchvat paniky
maskovaný chladem nebo zuřivostí
a snaha přesvědčit okolí, že chybu udělalo ono
Anebo chybu prostě vytěsní
Stejnou panickou vlnu v němá vyvolá
jakékoliv přehlížení, nesouhlas s jeho slovy,
i ten nejmenší odpor, vlastní názor druhého člověka
Příliš to totiž připomíná popření, vlastně vymazání,
které mu uštědřili rodiče
...
Necitlivost, kterou rodiče projevovali
při nárokování disciplíny a výkonů způsobí také,
že se v něm nerozvine jakýsi klidný
princip svědomí, zapojení, spolupráce
„On nikomu nic nedluží“
Pokud se však rozhodne vylepšit svůj sebeobraz,
může lidem dokonce pomáhat
- ale jen z důvodu maximalizace zisků
a vždy z jasné pozice silnějšího
...
Ve vztahu potřebuje mít pocit převahy
Přitahují ho submisivnější, byť reprezentativní,
protějšky
Často vyhledá člověka, který umí vyjadřovat city
a tudíž žije, jaksi i za něj, stránku,
kterou on sám v sobě potlačil
Samozřejmě ale svému partnerovi dává najevo,
že to s těmi city přehání
a nebude se umět na partnera naladit
(aniž by tušil, že to neumí)
...
Neumí prožívat blízkost, měkkost,
nemůže si dovolit být, v pozitivním slova smyslu,
vydán všanc svým pocitům,
pozitivní závislosti na druhém
Bude si dál držet odstup
Jeho schopnost milovat byla poškozena
už v útlém dětství
a na její místo nastoupila
racionalita, pragmatismus, provozní záležitosti,
funkčnost, principy
...
Osobnost narcisty je zploštělá
Žije z povrchové úrovně své osobnosti
Chybí mu kontakt s „oslabujícími“ pocity,
jakými jsou strach, lítost, zoufalství,
a tím i možnost prožívat se reálně
a cítit hluboké uspokojení z vlastní autenticity,
z kroků vycházejících ze samého středu bytí
Obvykle má zachováno spojení jen s pocity
EUFORIE na jedné straně
(z výhod spojených s jeho rolí) a
HNĚVU A NENÁVISTI na straně druhé
Hněv vycházející z jeho hluboké frustrace
je však převlečen za spravedlivé rozhořčení
ve jménu
společenských, morálních či jiných vyšších principů
Nikdy nepřipustí, že by to mohl být projev
vlastní slabosti, úzkosti, závisti
...
Problém s uzdravením narcisty spočívá v tom,
že nechce (bojí se) sestoupit ze svého piedestalu
a potkat se se svým lidským, chybujícím já
Nechce se setkat s pocity smutku, bezmoci,
ponížení, zoufalství
Ale teprve až to udělá, získá znovu zpět
svůj lidský rozměr, začne znovu cítit
- protože ruku v ruce s prožitkem zranitelnosti,
jde i schopnost prožívat uvolnění a radost
...
A pak bude schopen vcítění i do druhých lidí
Bude s nimi moci navazovat skutečné
rovnoprávné vztahy
Ne vztahy učitel – žák nebo
filmová hvězda - obecenstvo
A už si nebude muset klást otázku:
Proč jsem tak nepochopený,
když jsem tak dobrý
a chci jen, aby se věci děly správně?
Iveta Havlová
www.ivetahavlova.cz