"Za všechno můžou naše matky"
„ZA VŠECHNO MŮŽOU NAŠE MATKY“
Občas lidi píšou, že z mých článků vyplývá,
že za všechno můžou matky
...
Máme doma psa, mladou fenku
Zaběhla se, neoznačená, bez známky a
naše rodina ji našla na pokraji vyčerpání a vyhladovění
Majitel se nenašel, a tak jsme si ji nechali
Ze začátku byla hodně bázlivá
Bála se větru, bála se deště,
bála se chodit do domu, bála se chodit ven,
bála se rychlých pohybů,
bála se, když jste jí věnovali pozornost,
bála se doteků,
bála se uvolnit a tak si ani na noc
neudělala pohodlí a spala prakticky vsedě
Mohla za to její matka?
...
Jak často píšu, některé strachy vznikají už po početí
- máma naší Jelzy mohla žít v nepříjemné rodině
Taky porod mohl probíhat s komplikacemi
- to je ovšem méně pravděpodobné, než u lidí
Její máma, pokud by opravdu žila u nepřívětivých
nebo nervózních lidí,
mohla prožívat své mateřství pod vlivem stresu
Pravděpodobně okolo tří měsíců maličkou Jelzu prodali
a najednou se šokem ocitla v péči cizích lidí
- podobně jako například děti v jeslích
A pak se chudinka, k dovršení všeho,
zaběhla a prožila mnoho strachu
- to je podobné situaci, kdy maminka omylem neslyší,
že miminko delší dobu pláče v postýlce
anebo situaci, kdy rodiče odejdou do divadla
a jejich „odvážný“ prvňáček to sám doma nezvládne
...
To je alespoň několik dalších vlivů, o kterých píšu
a kde je zřejmé, že za stres dítěte nemůže matka
...
Ale i ve všech ostatních případech, které popisuji,
nejde o to konstatovat vinu
Takový koncept by byl nesmyslný
- hledání viníků rozděluje,
kodifikuje rozpojení mezi dítětem a matkou,
zatímco já věřím v opětovné spojení poté,
co pochopíme, jak neodvratně působí na vývoj osobnosti
souběh vnějších okolností
Věřím, že naše mámy, stejně jako my sami,
měly obzor svobodné vůle velmi zúžený
a fungovaly podle parametrů, které byly do jejich systému
zadány už v útlém dětství
...
Pokud byla moje máma úzkostná, bála se života
a kolem nebyl žádný vzor odvahy, který by
na mně vydatně působil aspoň několikrát do týdne,
nasaju máminu úzkost
Pokud mámina úzkost pocházela z jejího dětství
a v době mého dětství už byla jen návyková
(tj. reálné nebezpečí nehrozilo),
bude moje úzkost už zředěnější
Budu mít o něco víc odvahy než máma,
a tak se mi bude zdát, že po ní rozhodně nejsem,
ale v okamžiku, kdy přijdu do styku
se zdravě sebevědomými lidmi,
vyjdou mé kořeny najevo
(přestože já si realitu pravděpodobně
ještě dlouho nebudu uvědomovat)
...
Pokud byla máma naštvaná na svět,
dusila se hněvem a nespravedlností
a já jsem byl jediný, kdo byl většinu času poblíž,
je pravděpodobné, že svůj hněv a pocit křivdy
bude připisovat mně
V dospělosti pak neunesu nejen kritiku své osoby,
ale dokonce ani prostředí, kde se lidé zlobí
a budu velmi dobře manipulovatelný,
protože jsem se jako dítě stal chodícím
pytlíčkem viny
...
Pokud bude moje máma naopak vědomý člověk,
který chápe, že její emoce jsou jen její
a v okamžiku, kdy na ni jde hněv, řekne:
Teď mě chvilku nech, mám to se sebou někdy těžké,
nezlobím se na tebe...
pak i v dospělosti, pokud bude vedle mně někdo soptit,
prostě jen naskočím na vzorec z dětství
a řeknu si: Má to ten člověk se sebou těžké...
Naopak člověk, který „mohl za negativní emoce“ své matky
se už u otázky: Kolik je hodin?
přikrčí a bude přemýšlet, jestli se mu nevyčítá,
že se moc loudá
...
Nemusí to být vždycky máma, ale prostě ten,
kdo nás vychovával, kdo s námi byl po většinu času
Když nám takový člověk opakovaně říká nebo předvádí,
že fňukáním, otázkami, běháním,
svými potřebami, svými názory, svým strachem,
svým lelkováním, svým zpěvem, svou přítomností...
ostatní zdržujeme, obtěžujeme, týráme,
že jsme směšní, zlí, nečestní, líní, neschopní,
špatní, ubozí, mimina...
budeme mu věřit
a zletilost s občanským průkazem na tom moc nezmění
Bohužel si totiž většinu svých vzorců neuvědomujeme,
nevíme, jak se cítit jinak
anebo to víme jen akademicky a chce to
delší čas, soustavnou práci na každé maličkosti,
hotový výzkum a pilotní programy,
abychom se zbavili jednoho jediného vzorce
A po něm dalšího ☺
...
Nejranější rodičovské vlivy jsou základnou
pro vnímání sebe sama
i svých možností vzhledem k druhým
Naši rodiče a souvisle řada předků před nimi
opravdu stáli u zrodu našich programů,
ale že by za to někdo z nich „mohl“
se říct nedá
Iveta Havlová
www.ivetahavlova.cz