Není nic než láska a strachování se o ni

17/12/2017

Málokdo z nás si naplno uvědomuje

sílu dvou protichůdných tendencí

v našem nitru

Touhu po lásce

a strach, že o lásku přijdeme

...

Láska se v našem životě objevuje

v mnoha podobách

Na samém počátku je to

něžná bezbřehost splývání

miminka s matkou

Pak zbožňující láska

batolete k mámě

Vztah malého dítěte k tátovi, ideálně

naplněný vřelostí, humorem a akcí

Přátelské spojenectví i přetlačování

se sourozenci

Naši dětští kamarádi ze sousedství

Adrenalinové lásky teenagerů

První vztahy mladých dospělých

a první těžká dilemata

... a tím znovu obnovený

tah k přátelům z dětství a dospívání

Postupně se měnící vztah s rodiči,

- pokojná integrace postav rodičů do svého

životního příběhu, bez přehnané fixace

Dospělé partnerské vztahy a přátelství

založené na bezpečí a plynutí stejnosti

nebo oceňování rozdílnosti

Hmatatelně pociťovaný prožitek lásky

k sobě i většině lidí,

ať už je známe blíže či jen procházejí „kolem“

...

Je to skutečně proces

podobný zrození a dospívání řeky

Od malého pramínku,

přes divoký, skotačivý proud,

až k širému a klidnému plynutí

...

V přírodě, ani v lidské zkušenosti

se nestává,

aby se pramínek na pěti metrech

stal veletokem

Jedna etapa vyplývá z druhé

Pokud nedojde ke splynutí matky s dítětem,

musí se toho splynutí

nějakým náhradním způsobem

(nejlépe vědomě v terapii)

odehrát jinde

Pokud rodina dítě láskyplně nepřijala,

musí se podobný proces

(třeba na půdě nějakého

přátelského společenství)

odehrát mimo rodinu,

ať už v dospívání nebo v dospělosti

...

Naše potřeby citového bezpečí

musejí být vrchovatě naplněny,

abychom mohli přijmout sami sebe

a při prožívání vztahů

se mohli otevřít prožívání,

namísto křečovité snahy vyhovět

a tím si udržet lásku

...

Dokud se ve světě necítíme citově v bezpečí,

nedokážeme si plně vychutnat

dokonce ani relativně bezpečné

vztahy s přáteli,

natož výhodami i riziky nabité

partnerské vztahy

...

Pokud jsem nebyl citově uspokojen v dětství

a ani v dospělosti jsem dostatečně

nepracoval na sebepřijetí a pocitu bezpečí,

chovám se i v přátelských vztazích tak,

jak si myslím, že je přiměřené situaci

- abych nepřišel o kamarádovu náklonnost

anebo se zalíbil novému známému

Snažím se zalíbit anebo alespoň

nezklamat nebo neztrapnit

a nedokážu si okamžiky blízkosti

užít a vychutnat

Neumím se příteli dlouze zadívat do očí,

krásně spočinout v objetí

Má spojení jsou prchavá, nezůstane po nich

žádný dojem

Snad jen úleva, že jsem vše přestál

...

Jakmile se náš pramínek začne rozšiřovat,

napětí v našem těle a srdci uvolňovat,

může se stát, že najednou budeme

své přátele objímat tak často,

až se tomu budou, laskavě, smát

Že se zadíváme do očí i skoro cizímu člověku

Protože láska, to je především

naše vlastní schopnost cítit

...

V určitém bodě se pak může začít

otevírat lásce i náš partner

a i on se bude s druhými více objímat

...a v našem životě se tím může objevit

další zkouška toho,

jak citově bezpeční už opravdu jsme

...

V každém okamžiku

si položte otázku:

Rozšiřuji teď svůj pramínek

nebo ho zužuji?

Někdy přichází kontrakce a zúžení

už jen návykově

a stačí jen připomenout si,

že jediné, na čem záleží,

je dovolit svému srdci cítit

Všechno ostatní je návyk

na strachování se o lásku

 

Iveta Havlová

www.ivetahavlova.cz

Sdílet na Facebook
Sdílet na LinkedIn
Please reload

Výjiměčně dobré čtení

Včera se mě zeptal kamarád,

jak se pozná (psychicky) zdravý člověk

Tady je pár rysů,

které já osobně považuji za významné

...

Takový člověk

dělá věci, které...

Psychicky zdravý člověk

26/03/2017

1/1
Please reload

Nejnovější články