Zvládání emocí Aneb Schopnost utišit sám sebe

02/02/2018

V každém okamžiku nám hlavou a tělem

probíhá proud myšlenek a emocí,

které jsou svrchní vlnkou vyrůstající z oceánu

našich celoživotních zážitků a zkušeností

Jako by nám „před očima“ probíhal celý náš život

nejen v okamžicích blízkých smrti,

ale prakticky neustále

Svět kolem nás je plný spouštěčů - lidí a situací,

které nám připomínají věci dávno minulé

Naprostá většina z toho se samozřejmě děje

na nevědomé úrovni

Proces proběhne v těle, v bezděčném pohybu,

zvýšení potivosti těla, v prohloubení

nebo uskřípnutí dechu, v poryvu nálady...

ale odezvu v mysli nevyvolá

...

Důvodem může být zřejmě prostě

„technická“ nemožnost zachytit tolik vjemů,

ale často také léta trvající trénink ve vytěsňování

nepříjemných myšlenek a pocitů

a z toho vyplývající nízká úroveň sebeuvědomění

Sebeuvědomění je ale přitom základem

pro zvládání nálad, emocí a potenciálně destruktivních

činů, které z nich vychází

Terapie anebo jakákoliv „práce na sobě“

si v prvé řadě klade za cíl

zvýšit úroveň tohoto sebeuvědomění

...

Člověk, který si alespoň uvědomuje,

co ho trápí, má šanci podrobně prozkoumat,

jestli náhodou situaci nevidí příliš černě,

s někým si o svých potížích promluvit

a nakonec s nimi i něco dělat

Ten, který neví, který je prostě jen unášen

proudem emocí a nálad, je ve zcela bezvýchodné,

bezmocné situaci a pravděpodobně směřuje

k depresi

...

Kořenů svých emocí se v mnoha případech

nelze „domyslet“, je potřeba je najít v hlubším procesu,

než jakým je terapeutický rozhovor

Příčiny totiž často leží v preverbálním období,

v období, kdy jsme byli malinké dítě

O množství seker, které do kmene naší psychiky

mohou naši rodiče neúmyslně zaseknout

(depresí či prostě jen odtažitostí matky,

přílišným střídáním pečujících osob apod.)

už jsem napsala dost

...

Předpokládejme, že náš hypotetický klient

prošel takovou na tělo zaměřenou terapií,

vydoloval své rané zážitky a emočně je prosvětlil

Velký kus stínu a mlh se tím rozpustí

a jeho nálady už nebudou tak

ohnivě červené nebo černočerné

Přesto se v jeho životě, jako v životě každého,

dál budou střídat emočně lepší a horší chvíle

Kopečky a údolíčka prostě k životu patří

Jeho celkový životní pocit se pak bude odvíjet

od jeho schopnosti účinně tišit své pocity

A to je schopnost, kterou se opět učíme

už jako malé děti

...

Psychoanalytičtí odborníci už dávno přišli s konceptem,

že citově zdravé děti jsou schopny

se samy emočně uklidňovat, utěšovat tím,

že se k sobě chovají se stejnou péčí,

s jakou je kdysi utěšovaly jejich matky

Je ale potřeba opět připomenout, že se nejedná

zdaleka jen o dávnou fyzickou péči naší mámy

(dítě lze chovat v náručí a zároveň na něj syčet

ledová slova anebo se v duchu utápět a litovat),

ale o celkový pozitivní a vřelý přístup k dítěti

Jak dítě roste, matka, která sama není schopna

chovat se k sobě něžně a být uvolněná a šťastná,

může dítěti opět nabízet namísto objetí a klidného vzoru,

třeba mentální rady a hecování k výkonu

„Ty to dáš!“ a podobně a vést ho spíš

k vyčerpávání svých zdrojů, soutěžení, neklidu

...

Všechny tóny našeho dětství se k nám

stále vracejí, převlečené ze dnešní situace

a emoce s nimi spojené

Jde jen o to, jestli v našem prožívání převládnou

pozitivní emoce nad těmi negativními

a zároveň, jestli si dokážeme udržet

jakousi ústřední pozitivní linku

Jestli optimisticky předpokládáme, že se vždy

všechno vyřeší a budoucnost bude dobrá

anebo jestli naopak převládá pesimistická linka,

jen občas přerušená nějakou euforickou nadějí

...

Pesimista nebo optimista, to je to, oč tu běží ☺

Nerada odkazuji na vyšší moc, jakou je třeba DNA

a vrozený temperament

Jestli jsme pesimista nebo optimista podle mně

závisí na míře pociťované bezmoci

(kterou si často ani neuvědomujeme)

Čeho se ona bezmoc týká, bývá těžké rozklíčovat,

jak vyplývá i z příkladů v tomto článku

Hluboko v nás leží dětské zážitky a přesvědčení,

že nás nemají rádi, že nás opustí a podobně

...

Potřebujeme opustit větvoví své psychiky,

spustit se dovnitř do kmene a nakonec

kráčet podzemními chodbami jejích kořenů

a jako v dětské počítačové hře tam hledat,

najít a vyzdvihnout na světlo

miminko, batole a předškoláčka,

kterými jsme byli, oprášit je, utišit, uzdravit

Vytvořit nový obraz svého života, který nám

od této chvíle poběží tělem

Přesvědčit se o své síle a možnostech

a každý den taky pracovat

(pozitivní samomluvou, cvičením vděčnosti,

péčí o sebe, rozvíjením svých talentů... )

na rozvíjení své schopnosti utěšit

a potěšit sám sebe

 

Iveta Havlová

www.ivetahavlova.cz

Sdílet na Facebook
Sdílet na LinkedIn
Please reload

Výjiměčně dobré čtení

Včera se mě zeptal kamarád,

jak se pozná (psychicky) zdravý člověk

Tady je pár rysů,

které já osobně považuji za významné

...

Takový člověk

dělá věci, které...

Psychicky zdravý člověk

26/03/2017

1/1
Please reload

Nejnovější články
Please reload

Archiv