Milovat umí ten, kdo miluje své rodiče

Milovat nás naučila máma s tátou, i když někdy

přiložili ruku k dílu třeba teta, děda, babi

Naše schopnost milovat se odvíjí zejména od toho,

jestli a jak milujeme své rodiče

...

Touha milovat, být blízko k důležitým druhým,

„hřát“ se navzájem, je nám vývojově daná

Jestli tento příklon vykvete do zdravých květů

anebo se promění v hlad či předstíraný nezájem,

závisí na kvalitě květů lásky našich rodičů

Na tom jak oni měli možnost milovat své rodiče,

jak milují sami sebe a také, jak se partnersky

milují navzájem

...

Dítě potřebuje „být blízko“ rodičům,

potřebuje se hřát, potřebuje být milováno

a potřebuje milovat

a děsí se a zazlívá rodičům i sobě,

když to nejde

A nejde to, když o něj rodiče nemají zájem,

když se rodičů bojí nebo když ho ponižují

Dokud je dítě malé, nemůže rodiče zatratit,

ale v jeho oddanosti vzniknou praskliny,

rozpory, místečka napěchovaná hněvem,

která je potřeba ukrýt do sklepa

Ten sklep je ale v záplavovém území

a někdy v dospělosti bude

- v budoucím partnerském vztahu dítěte -

vyplaven

...

Podívejte se na celou svoji rodinu

jako na třídní fotografii

Táta, máma, sourozenci, teta, strýc, děda, babička

Kolik je tam míst bezpečí, jistoty, lásky?

Nad kterými hlavami visí otazníky

a kde vykřičníky opatrnosti, strachu, hněvu?

Od kterých se raději odtáhnete?

Tohle všechno teď projikujete na svět

Dokážete si například představit

jen jedno jediné místečko bezpečí

(ale třeba ne v hlavním partnerském vztahu

- tam vidíte mámu -

ale ve vedlejším

- kdysi to byla teta nebo děda)

Anebo pro vás nebylo bezpečí u žádného člena rodiny,

a tak se necítíte v bezpečí vůbec nikde

Po počáteční euforii zamilovanosti

jste plní otazníků a vykřičníků

...

Skoro každý z nás má na tomto světě

jeden základní úkol

Podívat se znovu na tu starou rodinnou fotografii,

oprášit ji, pochopit osudy jednotlivých lidí na ní

a přijmout je do svého srdce

...

Odejděte někam stranou a v tichu se jim

jednomu po druhém podívejte do očí a řekněte:

mami mám tě rád

tati mám tě rád

dědo, babičko, brácho...

...

Kdekoliv to dře, nejděte do starých příběhů,

těch kolovrátků, které vás opřádají vlákny křivd

Zkuste se přenést do dětství daného člověka

Vstupte do jeho malé postavičky

a podívejte se jeho očima na jeho mámu a pak tátu,

prociťte jeho pocity, strachy, možná zoufalství

a pokuste se toho kloučka nebo holčičku

pohladit, uzdravit ho nazpět časem

... a pak teprve ho nechte vyrůst do dospělé podoby

své mámy nebo táty

A napojte se na tu bytost, které jste v nitru pomohli

být tím, kým se láskyplnou výchovou mohli stát

...

Zlobíme se na lidi jen proto,

že je chceme milovat a že (nám) to nejde

Nebuďte otroky svého životního příběhu,

toho nahodilého shluku okolností

Věřte v lásku, v touhu každého člověka

být dobrým a lásku dávat

Proměňte ve svém srdci ten příběh

...

A kdykoliv budete mít vůči svému partnerovi

hodně špatné pocity, buďte spravedliví

a doplňte větu:

Nemáš mě rád... mami.

Ubližuješ mi... tati.

Nezastal ses mě.... mami.

Nevšímáš si mě... mami a tati.

Vše, co se nám děje, se děje proto,

že to očekáváme, a proto si i utrpení

- téměř nepostřehnutelně -

vytváříme

...

Změňte tu starou fotografii

a změní se všechno

Iveta Havlová

www.ivetahavlova.cz

Štítky:

Výjiměčně dobré čtení
Nejnovější články
Archiv
Tagy
Sledujte Ivetu
  • Facebook Basic Square
  • Twitter Basic Square
  • Google+ Basic Square