top of page

Nenávist a odpuštění

Pokud se rodiče k dítěti chovají špatně

a dítě nemá možnost se bránit,

je jeho přirozenou reakcí nenávist

Energie těla i psychiky, která by jinak

byla vložena do hněvu a obrany svých hranic,

se samovolně přetaví do pocitu, kterému

jsme si zvykli říkat nenávist

Je to odpor, odpor, nekonečný bezmocný

odpor k probíhajícímu ději

a jeho nositeli

...

Nenávist má nálepku odsouzeníhodné emoce,

ale ve skutečnosti je to v dané situaci pro dítě

tak přirozená reakce, jako ucuknutí

před plamenem

...

V bezmocném odporu se nežije dobře

Málokdo z nás by snesl pohled na týrané dítě

nebo třeba znásilnění, byť jen ve filmu

Bezmoc, být vydáni na milost a nemilost

bezohledné síle, je monstrum, které nás

děsí nejvíce

...

Přesto ji mnoho z nás zažilo ve velkém rozměru

Omezení našich projevů, pohybu, přehlížení,

ponižování, fyzické tresty, opuštění

Projevit svou nenávist jsme ale nemohli,

proto jsme ji často ukryli tak hluboko,

že o ní sami nevíme

a neseme si ji s sebou životem dál i poté,

co původní příčina odplula do minulosti

...

Sedí v nás přikrčená jako smotaná pružina

a čeká na příležitost

Ten mechem obrostlý starodávný chrlič

chce plivat, chrlit, vyvřít

...

Lidé, kteří byli potlačeni tvrdou rukou

anebo měli nemocné, týrané či moralizující rodiče

a svou nenávist potlačili z pocitu viny,

by si bez pomoci zvenčí možná nikdy nedovolili

pohlédnout dovnitř a vypustit svého draka

Namísto toho by si vypěstovali

třeba nějaké autoimunitní onemocnění

a doslova by „pozřeli“ sami sebe

Ale i oni, stejně jako všichni ostatní,

mají dnes šanci pochopit a vyléčit se

...

Odpuštěním to teprve začíná

To, co totiž považujeme za odpuštění

ve skutečně není to, co nás uzdraví

Je to jen první neumělý krok

...

Každý, kdo chce a usiluje o to, aby mohl

svým rodičům odpustit,

je už poučený člověk, který ví, že mu to prospěje

Většinou staví na větě „Rodiče dělali, co mohli“

a snaží se zohlednit těžké dětství rodičů

Nezřídka však zůstává na hladině

Rozumem to chápe a opravdu se moc snaží

se do odpuštění vemluvit

Jak ale víme, jakákoliv SNAHA jen ukazuje,

že je tu rozpor mezi pravým pocitem

a vnější akcí

...

Myšlenka, že bych mohl být tak v právu

a tak morálně na výši, že bych mohl odpustit

nám často skutečně dodá trochu síly

a k určitému „od-puštění“

(vypustí se trochu tlaku zevnitř)

opravdu může dojít

Je to ale pořád jen částečné vypuštění

přeplněné vany,

ne přijetí a úplné vypuštění

...

Přijmout minulost můžeme jen ve stavu

dospělé zralosti, úplného hlubokého pochopení

a z pozice zdravé síly, kde už není prostor

pro bezmoc, ublíženost a křivdu

To ale nebývá právě ten stav, ve kterém

se usilovně snažíme odpustit

Býváme hnáni spíš potřebami svého sebeobrazu,

suchým ráciem anebo zoufalou touhou zlepšit

svůj život

...

Jdeme na to prostě moc hrr

Chceme ze slabosti a ukřivděnosti skočit hned

do moudrého, osvíceného kmeta

Chceme dávat, aniž bychom měli zdroje

...

Z nenávisti, která je výrazem

bezmoci a slabosti, která někde v nás přežívá,

potřebujeme nejdřív hupsnout do HNĚVU

Potřebujeme se zdravě rozčílit

Je to, oproti bezmocnému užírání se,

další postupná vývojová fáze

Potřebujeme chvíli běsnit a nabrat tím sílu

a vědomí si svého práva

Ano, možná to někdy (v očích okolí)

budeme až přehánět

Oni ale neví, kolik tlaku v nás je

Cokoliv, co jde ven, jde prostě ven,

protože to reálně existuje

Je to fáze, a někdy dlouhá

...

Ten, kdo ji přeskočí a chce hned odpouštět,

se často přistihne, že podává ruku,

ale zároveň chce, aby se druhý omluvil,

aby uznal své viny

Je tu touha být uznán jako trpící

a druhého trochu pranýřovat

...

Potřebujete delší přípravu

Dostat se do kontaktu se svým hněvem,

ale zároveň poctivě pátrat a ve svém těle

(jak jsem psala včera)

procítit dětství svého rodiče

Pak pochopíte, že i on je celý život

naplněný bezmocí a nenávistí

Že možná vypadal jako tyran,

ale ve skutečnosti se cítil i v dospělosti

slabý, přehlížený, ponížený, odvržený,

že se dusil křivdou

...

Odpuštěním to začíná

Pak teprve může přijít hněv

Po něm další kola odpouštění

a nakonec hluboké pochopení,

soucit, něha, vyrovnanost a síla

Dospělost

Iveta Havlová

www.ivetahavlova.cz

Štítky:

Archiv
Sledujte Ivetu
  • YouTube
  • Facebook App Icon
  • Instagram
  • LinkedIn
  • SoundCloud
bottom of page