Nespavost
Snad všichni to známe
Ležíš, spánek nepřichází a něco v tobě
začíná panikařit
Vypadá to, jako bys ztratil recept
na usínání, snažíš se sám sebe přechytračit
UDĚLAT usnutí,
ale nejde to a něco v tobě zapochybuje,
jestli jsi toho ještě schopen, jestli
ještě kdy usneš
...
Neschopnost usnout vždy značí jediné:
Můj život není v pořádku,
je tu něco, co jsem nevyřešil
Nemůžu přestat, dokud nedojdu k řešení
Případně:
Jsem v nebezpečí, musím zůstat na stráži
Anebo taky:
Jsem v euforii, právě jsem nalezl
zdánlivě zázračné řešení na svůj život
anebo alespoň vysoce opojnou náplast
(v podobě zamilování, nového projektu,
přestěhování, daleké cesty a podobně)
Už nechci být v tomto okamžiku,
chci být v oné budoucnosti, bdím,
představuji si
...
Ve většině případů je ale za nespaním
strach
Ono nezralé, dětské, místečko v nás,
které ustrnulo v bezmoci, se bojí opuštění,
fyzické újmy, ponížení, ztráty hodnoty,
zotročení...
Opuštění vede ke ztrátě zdrojů pro život
Fyzické napadání může vygradovat
ve fyzické zničení
Zotročení by mohlo vyústit v naprostou
ztrátu sebe samého, což je v podstatě
jen jemnější forma smrti
Kdykoliv je zranění opravdu rané,
je tu podvědomě i strach
z ukončení existence
...
Když nás něco v životě retraumatizuje
(akutně připomene ony staré strachy)
anebo když jsme v prostředí,
kde jsme retraumatizováni trvale,
vnímáme nebezpečí a bezmoc
Přes den tyto pocity můžeme přehlušit,
když ale ulehneme, zjistíme, že jsme
v napětí a uvolnění nepřichází
Náš strážce, ego, totiž horečně kombinuje,
hledá, jak utišit psychiku, hledá východisko
...
Pokud je ale ohrožení příliš mnoho
či z mnoha stran,
zůstávají neřešitelné konflikty
Strach z opuštění stojí proti
strachu z blízkosti
Strach ze ztráty sama sebe stojí proti
strachu ze ztráty druhého
Není možné naplnit jednu potřebu,
utišit jeden strach, aniž by se
podpálil jiný stoh strachu
Popřípadě zcela chybí v mentální mapě
koncept bezpečí (dítě nikdy nedostalo
lásku, pocit bezpečí a stability,
nemůže spočinout, nikdy nad ním nikdo
láskyplně nebděl)
...
Deprese či mánie
Situace je neřešitelná, versus
jupí, už brzy se vše změní!
Obě situace jsou stejné
Nepřijímám tento moment,
svůj život, jaký je
...
Je těžké nahlédnout anomálie
své vlastní mentální mapy
Dítě, které celý život prožilo s vlky
anebo žije s rodiči v pustině
v gigantické láhvi od octa,
nebude schopno vidět, že
jeho rodiče nejsou úplně normální
či jejich dům není tak úplně klasický
Objevit, že není v pořádku něco,
co tu bylo celý můj život, je tak těžké
Děti taky volají na Linku bezpečí,
až když jim jde o život, protože nechápou,
že výhrůžky, vydírání, fyzické tresty,
nejsou normální
...
Přesto, pokud trpíme nespavostí,
musíme své strachy a vnitřní konflikty hledat
S pomocí odborníků na lidskou psychiku
Čtením knih o dynamikách rodinných systémů,
Pozorováním svého okolí a rozšiřováním
své mentální mapy
A pak dopravit hluboko do své psychiky
depeši se zprávou, že už nejsme děti
a žádné skutečné nebezpečí nám nehrozí
Že se můžeme svobodně rozhodovat,
že situace, které nás trápily, mají řešení
- protože i kdyby se od nás nějaký člověk
opravdu odvrátil, rozzlobil se anebo
nás dokonce opustil, svět se nezboří
Máme své vlastní zdroje
...
Kousek po kousku se materiálně i citově
stavět na vlastní nohy
Až přijde den, kdy skoro ani nestačíš dolehnout
a ego už bude mít své kolonky odškrtány,
na tváři úsměv
a ty budeš sladce odplouvat do snů s pocitem:
V mém životě je všechno v pořádku
Iveta Havlová
www.ivetahavlova.cz