Jak poznat, že nežiješ svůj život

07/05/2018

Co doopravdy chci dělat a

co dělám jen proto,

abych něco získal od druhých

anebo se před něčím ochránil?

...

Je to tak těžké odlišit

Návyk hodnotit sebe očima druhých

(rodičů, pak učitelů, přátel, partnera)

je silný a vrytý až do jádra naší bytosti

Stejně jako návyk poslušného dítěte

plnit přání rodičů, aby oni pak splnili

moje přání anebo mě aspoň netrestali

...

A tak nabídneš pomoc příteli anebo

na kurzu pohladíš kolegu a nevíš,

jestli jsi to udělal proto, že je ti moc dobře

a chceš, aby bylo dobře i druhým

Anebo ti otevřel ústa a pohnul rukou zvyk

  • strach, že bys byl jinak odsouzen

  • pocit viny, že se máš o něco líp než druhý

  • nápad, že budeš vypadat dobře

  • nutkavý impulz udržet si idealizovaný sebeobraz

dobrého, schopného nebo vlivného člověka

  • naděje na získání budoucí odměny

  • podobnost s tvým vlastním utrpením

(zatímco jiné druhy utrpení, které neznáš

považuješ za přehánění a nevěnuješ jim pozornost,

popřípadě tě přímo dráždí, protože připomínají

utrpení, které ti předváděl manipulativní rodič)

Tyto důvody se mohou různě překrývat

...

Ten, kdo není naplněný až po okraj,

- materiálně, citově a příznivými vjemy

a myšlenkami o sobě samém -

není ve stavu, kdy chce spontánně rozdávat

Každý „dávající“ čin má i svou spodní linku:

Dává, aby se doplnil zvenčí, a tak může být

„dáváním“ přímo posedlý

...

Zdá se mi, že momenty dávání

z vrchovatě plného košíku

jsou doprovázeny pocity hřejivého klidu a plynutí

Pokud dávám zištně

- jakkoliv subtilní  je onen zištný důvod -

můžu mít k objektům své dobrotivosti

úplně vlažný či neutrální pocit,

skoro bez emocí a ani sama činnost

mi nepřináší zvláštní potěšení

Pokud pomáhám ze strachu z odmítnutí,

můžu pociťovat i silný odpor

Anebo mám k adresátům své dobrotivosti

naopak vypjatý emoční vztah a dávám euforicky

(s nadějí na budoucí velké zisky)

Tedy malý zájem, polykaný hněv, únava

či euforie a chvilkové vzepětí sil

... po kterém opět přichází únava

...

Dávání proto, že dávat MUSÍM

anebo proto, že ZA TO NĚCO CHCI,

ve svém souhrnu dělá život

neuspokojivým a energeticky neudržitelným

Je to jiný život, než jaký bychom si přáli

a jaký bychom si vytvořili,

kdybychom naslouchali svému nitru

a po krůčcích se učili naplňovat

svůj vlastní košík

Žít pro své tělo, pro svůj smysl

svobodně a sami za sebe

...

Nic nemusíš

A nezískáš sebe tím,

že se sebe vzdáš

...

Odpoj se od snahy naplnit se zvenčí,

bezmyšlenkovitě sloužit a být užitečný

Kdykoliv ucítíš nechuť, nezájem, únavu,

euforii, tlačení na pilu, vzdor...

zastav se, nedělej nic a zkoumej své pocity

Můžeš se najednou cítit úplně prázdný,

špatný, osamělý

a to se poprvé začneš blížit pravdě

o sobě samém, to bude tvá první odměna

Tomuto místečku v sobě jsi se snažil

vyhýbat celý život, a proto jsi ho promrhal

...

Neboj se toho setkání, nejsi to celý ty

Je to jen místo, dvě, tři... ve tvé psychice

Staré pocity, které vznikly v momentech

opuštěnosti či kritiky od tvých nejbližších

Zkoumej je, seznamuj se s nimi,

podrobuj je testu

Mluv o nich s přáteli dobré vůle

Uč se rozpoznávat, že jsou to bludy

Že jsi dobrý člověk a zasloužíš si pozornost,

čas pro sebe, radost a hojnost

A pokud chceš hladit a pomáhat,

nejdřív prociť, jestli klidně dýcháš

a hřeje tě u srdce

 

Iveta Havlová

www.ivetahavlova.cz

Sdílet na Facebook
Sdílet na LinkedIn
Please reload

Výjiměčně dobré čtení

Včera se mě zeptal kamarád,

jak se pozná (psychicky) zdravý člověk

Tady je pár rysů,

které já osobně považuji za významné

...

Takový člověk

dělá věci, které...

Psychicky zdravý člověk

26/03/2017

1/1
Please reload

Nejnovější články
Please reload

Archiv